caritas

Úvod

1. Caritas in veritate, láska v pravdě, kterou Ježíš Kristus dosvědčil svým pozemským životem a zejména svou smrtí a vzkříšením, je hlavní hnací silou pravé lidské osoby i celého lidstva. Láska - caritas - je mimořádná síla, která podněcuje lidi, aby se odvážně a velkodušně zasazovali o spravedlnost a pokoj. Je to síla, která má svůj původ v Bohu, věčné Lásce a absolutní Pravdě. Každý nalézá své dobro, když přijme plán, který s ním Bůh má, aby ho v plnosti uskutečnil: v tomto plánu nachází svou pravdu a přilnutím k této pravdě získává svou svobodu.
(srov. Jan 8,22). Bránit pravdu, pokorně a přesvědčivě ji předkládat a svým životem ji dosvědčovat jsou tedy náročné a nezastupitelné formy lásky, která se "raduje, když lidé žijí podle pravdy." (1 Kor 13,6). Všichni lidé vnímají vnitřní podnět k opravdové lásce: láska a pravda je nikdy úplně neopouštějí, protože jsou povoláním, které vložil Bůh každému člověku do srdce i mysli. Ježíš Kristus očišťuje a osvobozuje touhu po lásce a po pravdě od našich lidských ubohostí a v plnosti nám zjevuje iniciativu lásky a plán pravého života, který pro nás Bůh připravil. V Kristu se láska v pravdě stává Tváří jeho Osoby i povoláním pro nás, abychom milovali své bližní v pravdě jeho plánu. On sám je totiž Pravda (srov Jan 14,6).

2. Láska je základní cestou sociální nauky církve. Veškerá odpovědnost a závazky vyplývající z této nauky vycházejí z lásky, která je podle Ježíšova učení shrnutím celého Zákona (srov. Mt 22,36-40). Láska dává skutečný obsah osobnímu vztahu k Bohu a k bližnímu' láska je základ nejenom mikrovztahů (s přáteli, s členy rodiny nebo rámci malých skupin), ale také makrovztahů (společenských, ekonomických, politických). Pro církev, která se řídí evangeliem je láska vším, neboť, jak říká svatý Jan (srov. 1 Jan 4,8.16) a jak jsem připomněl ve své první encyklice "Bůh je láska" : Z Boží lásky všechno pochází, v ní vše nachází svůj tvar a všechno k ní směřuje. Láska je největším darem, který Bůh lidem dal, je jeho zaslíbením a naší nadějí. Jsem si vědom toho, jak láska byla a neustále je překrucována a zbavována smyslu, i s tím souvisejícího rizika, že zůstane nepochopena, že bude vylučována z etického prožívání, a že bude v každém případě bráněno uznat její skutečnou hodnotu. Ve společenské, právní, kulturní, politické a ekonomické oblasti - tedy tam kde toto nebezpečí hrozí nejvíce - je láska označována za bezvýznamnou pro interpretaci a zorientování morální odpovědnosti. Z toho plyne potřeba spojovat lásku s pravdou nejen ve směru naznačeném sv. Pavlem (Ef 4,15), tedy "pravdu v lásce" (veritas in caritate), ale i v opačném, komplementárním směru, tedy "lásku v pravdě".(caritas in veritate)