Slovo na měsíc

SLOVO NA MĚSÍC
Březen 2025

19.3.2025 Slavnost sv. Josefa

Sv. Josef byl hlavou Svaté rodiny. Pro nás všechny je výzvou, abychom s věrností a prostotou plnili úkol, který nám svěřila Boží prozřetelnost.

Lidé žijí v párech. Ženy a muži jsou jako hvězdy, které na nebi září. Pokukují po sobě a občas spolu splynou. Pozorné a správné vnímání partnerských vztahů, obdobně jako uvědomování si nádhery, nekonečnosti a rozmařilosti nebeské oblohy, je nejpřirozenější, avšak hodně odmítanou a nevyužívanou cestou k duchovnímu pozdvižení člověka.
Nikdo není dokonalý a na slabší stránky partnera a svých bližních poukazujeme zvláště v okamžicích, kdy sami máme přiložit ruku k dílu a vytrhat ze svého bytí plevel nevhodných názorů, myšlenek a skutků. Tímto neuvědoměle odvádíme pozornost od pro nás podstatného k méně důležitému. Smítko na šatech druhého spatřujeme spolehlivěji nežli trám v oku svém.

Mnoho Podstatu hledajících nepřehlédnutelně hořekuje nad nezájmem partnera o věci a principy duchovní, anebo naopak své rozčarování z nenaplněných ideálů, s nimiž do vztahu vstupovali, nosí ukryto hluboko v duši. Kdo chce plně sebe v druhých uvidět, pochopit a milovat, ten musí nejprve úspěšně naplnit harmonické spolužití muže, ženy a dětí. Nezbytnou podmínkou duchovního růstu není toliko perfektní znalost zákonů a souvislostí. Zrání každé osobnosti je hlavně přirozenou cestou, naplněnou trpělivou, mravenčí prací, neubližováním sobě, ale i ostatním lidem, neodsuzováním a bezbřehou láskou.

Nikdy není na škodu navracet se po pěti, deseti, ale i po třiceti letech partnerského soužití do začátků, do období tehdy ještě nezávazné známosti, a připomínat si solidní výchozí předpoklady, přínosné charakterové vlastnosti, na nichž poté roky společné velmi úspěšné či s četnými problémy stavíme do historie lidstva na věky zapsaný monument. Aby nás plamen lásky, dávaný ze srdce druhého, vydatně a neustále občerstvoval, musíme taktéž sami nabízet, dávat, tolerovat, odpouštět. Snažme se vidět svazek muže a ženy nejdříve jako možnost ke sebezdokonalování, k pomáhání si navzájem, a až potom jako prostor pro naplnění vlastních tužeb. Očekávejme málo, přinášejme hodně a obdržíme mnoho. Skrze partnerovu lásku a pochopení vstoupí Boží milost do našeho života.

„Co je na partnerovi dobré, to Ti chybí, toho si všímej, toho si važ a uč se od něho.“

Otevřeš srdce moudrým radám?

Jsi-li zamilovaný, naplňuješ hlavně tužby svého partnera a tím očišťuješ svůj duchovní šat. Láska Tě zjemní, láskou lidsky zkrásníš. Když se zamiluješ, nechť Vám nádherné vzájemné chování vydrží až do smrti.

Úkoly a zkoušky, které stojí před Tebou, řeš postupně, ve správném pořadí a za velkého přispění Tvých laskavých ochránců. Nastávající úkoly řeš s myslí obrácenou k Bohu,a vykonáš skutky plné Ducha jeho učení. Máš hodnou ženu a za přítele Boha. Proč chceš ještě víc?

Jak žiješ Ty?

Chudý jsem
Chudý jsem, a přece se tvářím vždy spokojeně,
chudý jsem, mnoho opravím si sám „na koleně“.
Chudý jsem a oporu ve své rodině mám,
chudý jsem, ale ochotně pomohu třeba i Vám.
Chudý jsem a rovněž s Bohem přítel veliký,
chudý jsem, cestu vpřed značí mně on kolíky.
Chudý jsem, kolík lásky i kolík varovný pozorně vnímám,
chudý jsem, a přec často velikou radost ze života mívám.

Má paní mně vůbec nerozumí

Má paní mně vůbec nerozumí,
povídat si se sousedkami a koukat z okna – to ale umí.
Pořád chce jenom něhu a čistou lásku,
vodit mne s sebou všude jako na provázku.
Má paní mně vůbec nerozumí, nechápe chlapské věci,
že muž potřebuje vzrušení, pivo, vína ze dvě deci.
Neví, že sport lidské tělo oblažuje a duši povznáší,
že také při fotbálku chuť něco pěkného vytvořit vyraší.
Má paní mně vůbec nerozumí, nechce sex, jen přitulit se,
chce mít dost peněz, vše udělané, údajně mě učí poklonit se.
Mám zhotovit a zabezpečit, nejlépe to prý jde s dobrotou,
ale kdybych vše nevybojoval, asi chodili bychom žebrotou.
Má paní mně vůbec nerozumí, možná jí koupím pejska,
ať si, když už nejsem doma, alespoň s ním „zavejská“.
I když mně občas vyčiní, mám svou ženu velmi rád,
dává mi přece jen jiné štěstí, jiné a větší, nežli můj kamarád.

Co mohu svým chováním ovlivnit?

Važ si druhých
Někdy poděkování za odvedenou práci či službu pro člověka více znamená než pěkná peněžní odměna. Někdy hlavně obyčejné poděkování člověk očekává, a uslyší-li je, bývá chvilku šťastný – škoda jen, že se to málokdy stává. Každý che být a také je druhým prospěšný, někdo je milý
a empatický, jiný velmi přemýšlivý, inteligentní a pracovně úspěšný.

Važ si druhých, neboť jsi v jejich vlastnostech celičký rozpuštěn. Jsi stvořen z nejvýraznějších vlastností mužů a žen. V sobě máš něco ze všech lidí, jež denně potkáváš, jichž si vážíš, či s nimiž si lehkomyslně pohráváš.

Sám, bez spolupráce s jinými jsi slabý odvar člověka, víc hlav víc ví, pravdivěji cítí a starostí se míň leká. Když čekáš, že se druzí budou k Tobě hezky chovat, musíš jim předem to, co mají rozdávat, vzorně a dlouho ukazovat.

Jak k ostatním lidem a jejich potřebám přistupuješ, tak příjemně si následující dny vymodeluješ. Budou plné hřejivého sluníčka, či je občas zašpiní v chování kaňka a neshod kapička?

Co rozdáváš, to se k Tobě jistě někdy vrátí, čili druzí Tě buď pochválí, nebo Tě pomluví

a zatratí. Važ si těch, s nimiž žiješ, jednáš či se potkáváš, a ukazuj jim svou dobrotivost i cit, aby se všem lidem žilo v době ovládané trhem, penězi a vlastním prospěchem o maličko líp. Kdybys po lidech špatné myšlenky vrhal, sám by sis nejprve psychiku roztrhal, a pokud by se stejně chybné pár měsíců dělo, onemocnělo by záhy i Tvé tělo.

Co chceš od jiných lidí dostávat, to všem bez rozdílu nabízej a dávej, radostně a vstřícně jdi celým dnem, usínej i vstávej. Uč se skromnosti, pokoře, pracovat, odpočívat, vážit si druhých i obětovat pro ně své představy. Na sobě toho můžeš hodně vylepšit, a tím posloužit i jiným, kteří si
o Tobě názor hodně poopraví.

Kolik korálků moudrosti jsi už navlékl/a na šňůrku života?
1) Pane, děkuji Ti za dnešní den. Propusť mne, prosím, nyní ze svých služeb, abych Ti zítra sloužil ještě lépe,“ modlí se večer Boha milující. „Pane, dej mi zdraví, dobré zaměstnání, hodně přátel a pěkný život,“ šeptá Bohu naopak člověk, jenž jeho učení a výzvy ještě málo pochopil.

2) Jak můžeš mně, Bože, tohle všechno dát? Proč mně tak věříš, mně slabému, mně špatnému, mně od Tebe odvrácenému. Ty znáš mne ve všech myšlenkách, dobru, pochybách i nicotných sklonech. Ty víš, že nejsem dobrý, a přesto mě za dobrého pokládáš. Bože, tak málo ti rozumím. Bože, tak vroucně v Tebe věřím. Bože, tak neskonale Tě miluji.“ Duše kajícníka dozpívala a z jeho očí se začaly kutálet slzy.
3) Shůry se ozvalo: „Tvé prosby slyším a naplňuji každý den. Slyšíš a vyslyšíš i Ty někdy alespoň některé mé prosby a rady?

Závěrem:

Láska je ve všem. Vše pochází z lásky. Vše se vrací do lásky. Láska je vždy v naší duši. Nabýváme a ztrácíme, ale v duši udržujeme lásku. Radujeme se a rmoutíme, ale láska je vždy naší duši. Stárneme a umíráme, ale láska je vždy v naší duši. Rodíme se, žijeme, rozvíjíme se a láska se umocňuje v naší duši.
Vše se děje pro lásku. Přijímáme Boží lásku.
Přijímáme Boží energii. Přijímáme Boží milost. Přijímáme Boží vůli.

Vlaďka Dubská