sobit s Kristem ve světě – nést ho všude tam, kde je Kristova přítomnost potřeba. V průvodu 
se třikrát zastavujeme a rozjímáme nad různými tématy. I v životě je třeba se občas zastavit a rozjímat. Nejprve jsme uvažovali o Kristu, jako chlebu života. I Kristus se jako chléb láme

 

a „krájí“ pro každého. Nehledí na sebe, ale ukrajuje svůj čas pro druhé, dává všem sám sebe. 
Dává svou sílu, svůj život. Podobně bychom měli jednat i my, protože jsme Tělem Kristovým, 
jeho druhým já. A jako chléb je tvořen z mnoha zrn, které ovšem musely být nejprve rozemlety a pak spojeny vodou a žárem upečeny, tak i my ač je nás mnoho, tvoříme jeden organismus, když ničíme svůj egoismus, spojujeme se v dobrém i trpkém, a otevíráme se ohni Ducha sv.

 

Mnohost zrn v chlebu byla tedy tématem druhého zastavení. Třetí připomínalo víno - látku pro Kristovu svátostnou Krev i ji samotnou. Víno je nápojem radosti, v přiměřeném množství uvolňuje a sbližuje. Podobně i Duch Svatý. Ale i víno je množství zrn (bobulek), která se spojila. Poslední (cílové) zastavení tedy připomnělo sílu společného ducha, Ducha Kristova.

 

Svátek Božího Těla jsme slavili i v ostatních farnostech, byť jen mší sv. a adorací. (obr. vlevo jsou z Omleničky). Nechyběly však věnečky – znamení vítězství Krista. Poslední foto z fary –  připomíná, že pravdivé společenství u stolu Páně předpokládá i naše scházení u jídelního stolu.

ZPĚT