Poslední květnový víkend se sešly některé děti navštěvující hodiny náboženství v Diecézním centru pro mládež v Ktiši. Bohužel jich jelo na konec jen osm. Pobyt je vždy hezkou příležitostí něco společně prožít a také se nad určitým tématem zamyslet. Téma tohoto víkendu bylo stanoveno příběhem, který jsem vyprávěl o sobotním ránu v kapli: šlo o příběh králova syna, jemuž dal jeho otec za úkol vybudovat po celé zemi hrady proti nepřátelům Nemělo však jít

především o kamenné hrady, ale o budování přátelství, které může být také takovým bezpečným místem v době ohrožení. Abychom si tuto myšlenku lépe znázornili, udělali jsme si výlet na zříceninu hradu Dívčí Kámen. Povolení k  postavení hradu bylo dáno Rožmberkům v r. 1349 a záhy byl zbudován z vrcholu skály, na níž stojí. Po roce 1506 však již byl opuštěn.

Také církev a dobrá parta křesťanů by měla být zbudována ze Skály, kterou je Kristus. Každý 
z nás je jakoby kamenem této stavby. Pokud jsme pevně stmeleni láskou a stojíme na Kristu- 
neochvějné skále, potom budeme jako nedobytný hrad, v němž nalezneme svůj úkryt před zlem. Pokud však společenství s druhými opustíme, dopadneme jako tento hrad.

Každý hrad má hradby a brány. Proti tomu co nám škodí je třeba se uzavřít, naopak tomu a 
především těm, kteří nám přináší dobro, nebo u nás hledají útočiště, je třeba se otevřít. Foto napravo zobrazuje protější vrch - skálu - zajímavý přírodní útvar. Kolem nás je plno krás - je třeba jen umět se dívat a těšit z toho co nás obklopuje. To je tajemství štěstí!

Hezký pohled byl také na Křemežský potok u něhož se někteří vyfotili. O kousek dál se vlévá do Vltavy. Na cestě jsme našli také malou kapličku s obrazem Sedmibolestné Panny Marie. Maria může být také naší průvodkyní na cestě životem, pokud ji přijmeme do svého srdce. Učí nás něžné lásce a také pokoře a tichosti.

 

Cesta mnohé z nás unavila a vyčerpala a tak pozdější oběd přišel velmi vhod. Velmi dobře zde vařil jeden člen z ktišského týmu – František, který zároveň dovedl připravit i zajímavé hry pro děti. (na fotce vpravo úplně vzadu)

V sobotu večer pak navázal naFrantiškův program Tono, který přijel, aby vedl večerní, i nedělní program.  Na závěr jsme se v neděli sešli u stolu Páně při mši sv. a děkovali jsme za hezké chvíle. V kázání jsem mluvil o tajemství Boží Trojice. 

Někteří se se mnou vydali ještě na Kleť. Lanovkou jsme vyjeli do pěkné výšky, odkud byl krásný rozhled. Hrad přátelství také umožňuje nový pohled na okolnosti v životě. Svěřujeme-li se svým přátelům, jsme klidnější.

A když stojíme na skále Kristových slov a pevných vztahů, nemusíme se ničeho bát. 

         Při cestě domů nás doprovázelo znamení naděje a nového začátku – duha. Díky Pane!

ZPĚT