Stalo se - duben-Izrael 2.č.

STALO SE - DUBEN 2010
Poutní zájezd P. Pavla do Izraele - 2.č.

Třetí den mého pobytu ve Svaté zemi jsem navštívil horu Tábor. Dnes zde stojí kostel Proměnění Páně. Pohled z výše – z nadhledu – Božího pohledu skutečně proměňuje hodnocení skutečností kolem nás. Snažme se hledět na vše z duchovní výše.

Posledním cílem toho dne bylo pro nás město Haifa. Je to moderní průmyslové město a přístav. Leží pod vrcholem pohoří Karmel, kde se v 9. stol. před Kristem, utkal v prorok Elijáš v duchovním zápase s kněžími pohanského boha Baala. (viz 1 Kr 18) Na této hoře se ve 12. stol. usadili poustevníci, z nichž vznikl karmelitánský řád. Tento řád má úzký vztah k P. Marii – a to v návaznosti na zahlédnutí mráčku nad mořem z hory Karmel (1Kr 18,44), který před-znamenal bohatý déšť. Stejně i P. Maria předznamenává bohatý „déšť“ z nebe – Krista.

Lví brána

V sobotu jsme navštívili Jeruzalém. Čteme slova 122 žalmu: „Už stojí naše nohy v tvých branách Jeruzaléme“ Vstupujeme s chvěním. Duchovně stojíme všichni v bráně nebeského Jeruzaléma.

Voda v podzemní nádrži

Prvním místem, kde se zastavujeme je vodní nádrž Bethesda. Zde byl uzdraven ochrnulý (J 5) V duchu ponořuji všechny nemocné do vody Boží milosti. I my potřebujeme uzdravení – srdce

Začátek křížové cesty Dlažba

A pak již začíná Via dolorosa – cesta utrpení Krista. Kráčíme nejprve po dlažbě, kde byl Ježíš souzen a kde na něj byl vložen kříž. A pak jdeme (v duchu s trpícími) až na horu Golgota.

Zde stojí chrám Božího hrobu, v nynější podobě vystavěný křižáky. Zastřešuje jak Golgotu tak hrob. Skála už zde bohužel vidět není, jen hrobka ve stylu turecké ho rokokového stylu po r.1808 Nic původního z doby Kristovy zde vidět již není, přesto věříme, že alespoň místo je pravé. Zvláštní prázdnota (nepřítomnost původního hrobu) je pro nás znamením – nemáme hledat Kristův hrob, ale Krista živého.

Nejvíce mne oslovila na tomto místě kopule nad hrobem, jejímž otvorem sem pronikalo světlo a také mše sv. s četbou o setkání Magdalény se Vzkříšeným u prázdného hrobu.

K pozůstatku Golgoty přicházíme po výstupu do 1. patra chrámu. Je možné se zde dotknout skály. Všude je mnoho stříbrných lamp – chtějí upozornit: zde je svaté místo. Pak přecházíme na místo, spjaté s Ježíšovou úzkostí před ukřižováním. Jdeme na Olivovou horu a do Getseman. zahrady. Cestou se zastavujeme u severní brány, kde byl asi ukamenován prvomučedník Štěpán.

Na Olivovou horu je krásný pohled. V mysli se mi připomíná text z proroka Zachariáše o nohou Pánových, které na této hoře spočinou (Za 14). Ta se rozpůlí a údolím mezi dvěma vrcholy bude lid utíkat. V onen den nebude světlo. Pak nastane den jediný. Jak obdivuhodně se to duchovně naplnilo na Ježíšově životě. Po procházce Getsemanskou zahradou míříme k vrcholu hory, kde je krásný výhled.

Na tomto místě Ježíš zaplakal nad budoucí zkázou Jeruzaléma. Nepláče Pán i nad mým srdcem? Z jižní strany vedly ke chrámu schody. Dnes jsou pobořeny. Nezbořil jsem i já přístup k Pánu?

Místo Herodova paláce

V neděli navštěvujeme Večeřadlo. Stojí na místě domu evangelisty Marka. Současná podoba je však ze 14. st.oletí.

Navštěvujeme také západní zeď chrámové plošiny, kde stál židovský chrám. Říká se jí Zeď nářků. Židé i jiní se zde modlí. I já – za vás.

Toto je sedmiramenný svícen - Menora - z židovského (dnes již neexistujícího) chrámu.
Římané ho ukořistili v r. 70 n.l. po porážce Prvního židovského povstání.
Dodnes se nenašel.

Další den (v pondělí) jedeme do Galileje. Cestou se zastavujeme u Jordánu. Zde v blízkosti jezera Genezaretského je řeka dosti široká a tak zde konáme obnovu křtu. Noříme se do vody a chceme se ponořit i do Boží přítomnosti.

Tu nejvíce cítím u Genezaretského jezera. Krajina je tu stejná jako za časů Ježíšových a tak tady si nejvíce uvědomuji: zde kráčel (a stále kráčí) Ježíš.

Na místě kázání na hoře stojí kostel Blahoslavenství. Vše kolem je rozkvetlé a krásné – tak jako Ježíšova slova. V dálce je vidět loďka. Připluje Ježíš i k nám blíž a bude hovořit z lodi?

Hovoří k nám skrze přírodu i skrze věci kolem nás. Zde vidíme vykopávky města Kafarnaum. Jeho obyvatelé Ježíše nepřijali a město takhle dopadlo. Zde Ježíš pobýval v domě Petrově. Nad oním domem byl postaven moderní kostel. To nové vyrůstá i nad zkázou! Mši sv. slavíme u jezera, na místě, kde se Zmrtvýchvstalý Pán zjevil svým učedníkům. Zde Petr třikrát vyznal, že má Ježíše rád. A on mu svěřil pastýřskou službu v církvi. I nás se Pán ptá: Miluješ mne? Jestliže ano, pak pečuj o mé bratry a sestry v církvi.

Poté co nás Pán nasytil u svého stolu na břehu jezera, nastupujeme do loďky postavené podle
té z doby Ježíšovy. Podobně jsme všichni povoláni v loďce církve vyplout na moře (které je někdy i nepřátelské!) a sítí víry zachraňovat ty, kteří se topí v moři problémů a zla. Naše plavba byla klidná.
Víme však, že i kdyby přišla bouře, Ježíš nám vždy přijde naproti.

Poslední den vstupujeme na chrámovou plošinu. Dnes je zde muslimská mešita. Dříve zde stál židovský chrám, jehož model vidíte vpravo. Vzadu je vidět sídlo Piláta – pevnost Antonia.

Nedaleko chrámu byl tedy Ježíš odsouzen. Židé stále věří, že přijde jiný Mesiáš. Má prý vejít
branou, již vidíte na levém obr. Muslimové, aby mu v tom zabránili, bránu zazdili a před ní za-
ložili hřbitov. Mesiáš se podle židovského názoru nesmí znečistit dotykem hrobu. Díky Bohu,
že skutečný Mesiáš není podle lidských názorů. Že vchází i dveřmi zavřenými a nebojí se ani
hrobu a smrti! Díky, Pane, že ses neváhal pro naše očištění od hříchu se obtížit i smrtí. Pak jsme
ještě navštívili jeskyni v Getsemane, kde učedníci přespávali. Kéž my příchod Páně nezaspíme!

Jak to dopadá, když lidé spí a nezabrání se včas zlu, připomíná památník holocaustu, který procházíme na závěr. Je to silné si varování před nesnášenlivostí. Pak se již loučíme s Jeruzalémem. Zde Ježíš vystoupil na nebesa. I nás čeká let k nebesům, ale zatím jen ten letadlem. Nicméně i to nás k výšinám života pobízí.

Odlétáme z letiště v Tel Avivu - biblického Joppe Odtud vyplul Jonáš do Taršíše. My snad neutíká-
me od svého poslání. Právě naopak: víme že z výšin, které jsme zakusili ve Svaté zemi, se budeme muset opět snést do běžné reality. Ta není vždy příjemná, ale následujeme přece svého Pána! I on sestoupil na zem, aby svým životem i svým utrpením posvětil každou píď země a proměnil ji ve Svatou zem! pš

ZPĚT