Pouť
do Svaté země jsem díky štědrým a
milým dárcům z řad farníků
započal spolu se svými přáteli z Husice hned po
Velikonocích v úterý
6. dubna. Večer jsme odlétali z Prahy a
nad ránem jsme přistáli v Tel Avivu.
Obrázek vlevo je z tamního
letiště. Pak jsme popojeli asi 50 km do Betléma, kde
jsme nalezli ubytování
v tamním hotelu Sv. Antonína. Na rozdíl od
Ježíše,se nestalo, že by pro nás neměli místa.
Ubytovatelé, byli příjemní a tak jsme se tu cítili dobře.
Betlém leží v nadmořské výšce 760 m a má asi 22 tis. obyvatel.
Terén je zde, stejně jako
v Jeruzalémě značně členitý: mnohá návrší a údolí. Asi jako
v životě – jednou nahoře, podruhé
dole. Křesťanů je ve městě pod Palestinskou samosprávou nyní
už asi jen třetina. Chrám Naro-
zení Páně (vpravo)nechala zbudovat ve 4. stol. matka císaře Konstantina
sv. Helena. Dnešní
podoba je z křižáckého období (12.stol.) a chrám sloužil i jako
pevnost. Vchází se do něj jen
malými dveřmi, takže každý se vlastně musí poklonit. Údajné místo
narození označuje hvězda. I v našem nitru se rodí Kristus, on je hvězdou
našeho života, uchraňme si Jeho lásku v srdci!
Ve
vedlejším kostele Sv. Kateřiny je vstup do jeskyně, kde
prý měl
Josef sen o nutnosti uprchnout před Herodem do Egypta. Ve stejné
jeskyni pak překládal v 5.
stol. sv. Jeroným bibli do latinského jazyka. Ta se
pak nazývala
Vulgáta. Jak bychom všichni potřebovali občas
sestoupit do samoty ve svém nitru a naslouchat Pánu,
který i nás kamsi chce vést.
Jak by bylo potřeba i nám, hluboce se zamýšlet jak interpretovat Ježíšovo
učení dnešnímu světu.
Další jeskyní, do které jsme v Betlémě (jméno znamená „Dům
chleba“)vstoupili, byla Mléčná
jeskyně. Podle pověsti, zde pří útěku ve chvatu Maria kojila Ježíška.
Je to místo, kde se modlí
zvláště rodiče za své děti. A mnoho proseb zde bylo naplněno. Jak se
nám svěřil průvodce i on zde intenzivně prosil za uzdravení svého ještě
nenarozeného dítěte. A byl vyslyšen.
Častým
znakem ve zdejších chrámech je tzv.
Jeruzalémský kříž. Ten
prostřední označuje Jeruzalém a ty čtyři
rozšíření křesťanství odtud na
všechny světové
strany. Obrázek vpravo připomíná naše večeře v hotelu. I zde jsme
cítili, jak společné jídlo seznamuje a sjednocuje.
Druhý
den jsme navštívili Judskou poušť, kde se
Ježíš 40 dní modlil a postil a kde
byl také pokoušen.
Není to písčitá poušť – jedná
se o skály pokryté kameny a kamínky. Zde jsme
takéslavili
bohoslužbu a rozjímali nad krásou pouště. Poušť je v tomto období místy
pokryta i trávou a tak připomíná, že i pouště
v mezilidských vztazích se mohou zazelenat novým životem.
Nedaleko
jsou jeskyně v Kumránu (obr. vlevo), kde sídlilo v době Ježíšově
společenství Esénů Ti žili v komunitě podobně, jako se žije
v klášterech. Zřejmě mezi ně patřil i Jan Křtitel. Zacho
valy se po nich i opisy bible, z nichž je možné poznat jak biblický
text je i po tisíciletích stejný.

Už
předchozí obrázekzobrazoval pevnost u Mrtvého
moře – Masadu. Tu vybudoval Herodes
Veliký a Židé se tu hrdinně bránili 3
roky při
2. židovském povstání proti
Římanům. Ti nakonecnahrnuli
násep a hradby dobyli obléhací věží
r.135 .
Celá
plošina je asi kilometr dlouhá. Bránilo se zde tisíc bojovníků. Ti aby nepadli
do rukou Římanů,
spáchali hromadnou sebevraždu. Je to tedy místo poznamenané tragedií.Na druhé straně
může vybízet ke stavění „vysokopoložené pevností“ Tou může být naše nitro,
pokud je náš duchovní život na výši – na modlitební výši.
Pak nás nic a nikdo nebude moci přemoci.
Mrtvé moře, ve kterém jsme se i koupali, a kde je
koncentrace soli tak veliká, že se zde nepotopíte, připomíná, co se stane
s mořem, když nemá přítok čerstvé vody. Jordán z něhož je téměř všechna voda využita pro závlahu okolní krajiny,
již dostatek vody nepřináší. Moře tedy vysychá. Záchranou může být kanál,
který přivede vodu z Rudého moře. Co pomůže našim duším?
Stojí zde pravoslavný kostela
k prameni vody se prochází úzkou
chodbou. Je zde sice mnoho
lidí, ale čekám s přáteli
trpělivě a docházíme až k místu,
kde voda vyvěrá. Tak
zde zcela jistě Maria i
Ježíš čerpali vodu. Je to hezký
pocit, stát na tomto místě. U
kostela Sv. Josefa roste fíkovník.
Už se nedivím roč
měl pověst sídliště démonů.
Pro chaotickou korunu.
Nedaleko Nazareta
leží Kána Galilejská. Bydliště apoštola Natanaela, který pochybovačně řekl
o Ježíšovi: Co
z Nazareta může vzejít dobrého? Přesvědčil se, když mu Ježíš odhalil, že
ho
viděl ještě než ho
Filip oslovil, pod fíkovníkem. Snad tím naznačil i jeho slabost. Natanael pak
vyznává Ježíše jako
Mesiáše a Ježíš mu slibuje, že uvidí
ještě větší věci – propojení země a
ne-
be. Již brzy to
Natanael zakusil a to doma ve své vesnici: zázrak proměny vody ve víno.
Ježíš
tím chtěl naznačit, že nedostatek lásky
člověka k Bohu bude brzy překonán. Započne tak radostná svatební
hostina Božího ženicha -
Krista a jeho snoubenky – lidské společnosti.
Nepozveme tedy i my Ježíše na všechny naše
nevydařené svatby – tedy do našich narušených
vztahů? Nepoprosíme ho o zázrak proměny?
Manželé z našeho
zájezdu tak učinili
v kostele stojícím na údajném místě zázraku.
Poprosili o Boží milost a obnovili si své ANO.
Jedna kamenná nádoba na
vodu je zde
vystavena. Je asi metr vysoká. Vína v šesti
kamenných nádobách
bylo zřejmě hodně. Ale svatba se konala třeba i týden a hostí bylo možná dvěstě. V každém případě se nám chce
říci, že Boží láska může naplnit všechna srdce.
Nedaleko Nazareta
stojí hora Tábor - dlouho považovaná za horu Proměnění, kde Ježíš zjevil
svým učedníkům svou
Božskou slávu. Vše by zapadalo do kontextu. Prý ale zde vykopávky odkryly sídlo
vojenské posádky v době Ježíšově. Tedy hora Proměnění byla asi jinde. Nád-
herný výhled však
vzbuzuje naději, že vše bude jednou proměněno. Jako údolí, které kdysi bylo plné močálů, jako údolí porážek Izrael. vojsk,
údolí Harmagedon, kde nakonec zvítězí Bůh.
Druhá část bude zanedlouho následovat.