SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO
   

Svatodušní svátky jsou jakýmsi závěrem velikonočního období. Mají svůj původ v zemědělské
oslavě první úrody – prvních dožínek. To lze velmi krásně uvést i do souvislosti s duchovním
životem. Pokud jsme o velikonocích prožili prvotinu úrody naší duchovní obnovy, o Svatoduš-ních svátcích by tato úroda měla vrcholit. Foto nám ukazuje průvod na začátku bohoslužby.
Jdeme za Kristem ukřižovaným po zelené trávě a po vstupu do chrámu míjíme i ženu na vozíč-
ku. Jak symbolické! Dotkne se nás Duch Boží? Ten první dotek musí být očišťující. Pro připomenutí této skutečnosti využívám možnosti konat úkon kajícnosti formou pokropení svěcenou vodou. Kéž Duch Boží z nás smyje to čím zarostlo naše srdce!

 

Nestačí však pouze mít srdce čisté – musí být také něčím naplněné. A čím? Ohněm! Ohněm lásky, ohněm nadšení, ohněm Ducha Svatého.Proto jsme bohoslužbu zpestřili sedmi plameny z pochodní.

   

Tyto plameny představovaly sedm darů Ducha sv. Sedminásobného Ducha – čili plnost Ducha Svatého, který naplňoval Krista a pak sestoupil i na apoštoly a chce naplnit i nás.

O to jsme také prosili při přímluvách. Prosbu přednášel ten, kdo nesl pochodeň. Prosili jsme o dar Ducha moudrosti, rozumu, rady síly, umění, zbožnosti a bázně Boží. Kéž by tyto prosby byly vyslyšeny! Kéž by mezi námi bylo více lidí zapálených nadšením pro Krista a Církev. Obrázek vpravo snad bude dobrým proroctvím

Dětská vikariátní pouť do Prachatic

   

Ten, kdo je veden Duchem obvykle nezůstává na místě, ale je v pohybu. I s dětmi jsme se vy-
dali na cestu v sobotu 19.5. Cílem bylo rodné město sv. Jana Nepomuka Neumanna, muže který
byl jistě na všech svých cestách veden Duchem svatým. O tom jsem hovořil v kostele sv. Jaku-
ba (mimochodem patrona poutníků). Jan Neuman založil v životě desítky škol, nemocnic a
kostelů. Kéž bychom i my a děti stále dělali něco pěkného pro Pána i církev.

   

Lákavým cílem pro děti i všechny účastníky poutě byly věže. Nejprve jsme vystoupili na věž prachatického chrámu. Z výšky je možné vidět vše jinak – z nadhledu. Podobně i z výše Boží blízkosti, z výšky evangelijních ideálů. Realita života už pak není tak šedá a beznadějná. Snad se naučíme vystupovat výše i v našem duchovním životě. Nabízí se nám cesta četby Písma, rozjímání, modlitby ticha, adorace apod. Každá cesta vzhůru je však také namáhavá. Po sestupu z věže se někteří občerstvili u kašny. Vodu ale jistě čerpali odjinud. Přesto však blízkost kašny a stromů vybízela k další duchovní myšlence.Po občerstvení jsme se vydali na další věž – na Libínskou rozhlednu. Popojeli jsme sice autobusem, ale poslední část cesty musel každý po svých. Lesem se však šlo dobře.

     
Výhled se shora byl nádherný. Vidět byly nejen Prachatice, ale také Č. Budějovice. Člověk
duchovně na výši obvykle vidí také dál. Vidí různé souvislosti i budoucnost lépe než člověk,
který je zahleděn pouze do sebe, nebo do materiálních věcí.

 

Na závěr se všichni poutníci Krumlovského vikariátu ještě vyfotili. Patříme k sobě, jsme
jedna velká rodina. Měli bychom se setkávat na mezifarních setkání!

     
Další foto je již z jiných akcí. Na snímku vlevo je představený milevských premonstrátů, který
přijel do Kaplice přednášet při příležitosti 750. výročí první zmínky o městě o vztahu kláštera

ZPĚt