OMLENICKÁ FARNÍ KRONIKA

 

         Farní kronika Omleniček byla založena 17. 10. 1722. Psána byla zpočátku latinsky, od str. 20 německy a od srpna 1959 retrospektivně česky.

 

                   Latinské záznamy

         zachycují stručně rok 1722, podrobněji pak rok 1733 a 1737.

25. 11. 1722 postavil hrabě Jan Antonius Nütz barokní kostel. Prvním administrátorem této

         benefice se stal Florian Ondřej Grill, české národnosti z Benešova n/Čer., zemřel 18. 4.

         1737 stár 50 let.

8. 2. 1740 nastoupil P. Ignác Bernard Jan Dreyer, Čech z Kaplice.

21. 10. 1742  - zápis týkající se pana Jana Antonína Františka Josefa knížete /comes/ de Nütz.

1743 jmenován P. Ignác Dreyer pro faru v Cetvinách a později jako farář v Kaplici, kde téhož

         roku zemřel.

7. 6. 1757 umírá na faře v Omleničkách P. Jan Rippl, české národnosti z Krumlova, zaopatřen

         všemi svátostmi ve stáří 42 roků.

        

         Za tohoto kazatele statek Omleničky prodala majitelka Vidna kněžna baronesa Nützová

         Josefu Gundakerovi hraběti z Thürheimu z Rakouska, který jmenovaný statek užíval až k

         r. 1782. Vidna, kněžna Nützová se přestěhovala do své vlasti Bavorska.

 

         Po smrti Jana Rippla přichází na faru v Omleničkách páter Mathias Stainko, národnosti

         české, rodák z Čes. Rychnova, který působí zde od roku

1757 až do roku 1764, kdy odchází na faru v Horní Vltavici.

1764 nastupuje zde farář P. Mathias Grossinger, rodem Čech z Omleniček, který sloužil jako

         kaplan nejjasnějšímu pánu panu Christoforu Wilhelmu, hraběti z Thürheimu ve Weim-

         bergu v Horních Rakousích od r. 1749 do r. 1764, kdy se stal 21. 10. farářem v Omlenič-

         kách.

1770 Tohoto roku se konal soupis domů v Čechách. Ve farnosti Omlenička jich bylo napočteno

         55. V Malých Omlenicích až k lázním 28, ve Velkých Omlenicích 12, ve Winici 9, Pod

         horou 6.

1773 se ve všech farnostech pražské diecéze konalo adoratio. Pro farnost v Omleničkách dne

         9. ledna. Začínalo již v 6 hodin ráno a ukončeno bylo v 6 hodin večer.

         Tohoto roku byli ve zdejší vsi též reverendi otcové misionáři Tovarišstva Ježíšova.

         Pořízeny zápisy z výsledků misií v oblasti farností Velešín a Omleničky. Nějaké nesrov-

         nalosti ve víře zjištěny v Malém Chuchelci, spadajícím pod faru velešínskou. Dohled nad

         tamními věřícími svěřen faráři omlenickému. Zápis z 20. dubna 1773 podepsal Antonius

         Mikschiczek, kurátor a biskupský vikář Jos. Losi a P. Mathias Grossinger, kurátor omle-

         nický.

         Kontrolu provedl sekretář biskupské konzistoře.

14. 10. 1773 Karel Káziz

         Se stejným datem zaslán přípis farnímu úřadu ve Velešíně, kde se sděluje, že odvolání

         na rozhodnutí o dohledu v případu duchovním na ves Malý Chuchelec bylo prověřeno

         a rozhodnutí se stvrzuje. Je dán příkaz onu „Libro memorabilium“ /t.j. knihu pamětní/

         v originálu co nejdříve předati do příslušného archivu vikariátu. Podepsán - 3 řádky ti-

         tulů - konsistoř pražského biskupství Joan. And. Kayses atd. - opět řádka titulů. Vyřídil

         kancelarius Benediktus Stőber.

        

         Již roku 1771 poukázala nejjasnější majestát její excelence paní paní hraběnka de Thür-

         heim, patronka kostela v Omleničkách na opravu chrámu „duo Millia Florenorum“ /dva

         tisíce florenů/ ze své pokladny biskupské konzistoři.

 

 

         Německé záznamy

 

         od str. 20

 

         11. září 1829 vypukl v panském dvoře v 8 hodin ráno oheň, při němž shořela pěkná věž, byl zničen malý zvon a 12 domů spolu s hospodářskými budovami plameny proměnily v prach a popel.

Str. 22.

         9. června 1845 ve čtvrt na osm ráno zřítila se v panském dvoře ohněm poškozená zeď, která usmrtila 39 let starého Adalberta Mathiase, vysloužilého kanonýra 5. artilerie regimentu, narozeného v Omleničkách a smrtelně zranila Jana Pražáka, domkáře tamtéž.

Str. 23

         V noci na 22. listopadu 1845 mezi druhou a třetí hodinou vloupal se do farního dvora zloděj. Ze spodní zahradní místnosti, kde se nalézala truhla s ošacením, prádlem, punčochami služebnictva bylo uloupeno majetku v celkové hodnotě 350 fr. Je zvlášť pozoruhodné, že faráři nebylo uloupeno vůbec nic, ač v této místnosti měl uloženy své četné věci.

Str. 24

         5. dubna 1848 odchází P. Šimon Peterschilka na faru v Nové Bystřici, kde působí do své smrti 13. dubna 1858.

         Jako administrátor přichází na omlenickou faru Gregor Gauss, který působí zde do konce roku 1849, kdy je přeložen na faru do Kapliček.

         Na faru v Omleničkách je povolán Joanes Iserle, narozený 2. 11. 1808 v Pohoří, působící jako farář v Terčí Vsi. V Omleničkách vykonává funkci administrátora od 6. 3. 1852 do 31. 1. 1878.

         Od 1. 2. do 7. 3. 1878 působí na omlenické faře jako provizorní administrátor Nivardus Bernardus Rudofský.

Str. 28 - 29 dole a nahoře:

         Sama podle obsahu kupní smlouvy data 4. června 1778 přebírá „. . . vícekráte připomínaný kupující, totiž klášter Vyšší Brod, od urozené paní Marie Antonie, ovdovělé hraběnky Nützové, rozené svobodné paní z Groschedelu, předchozímu majiteli tohoto statku panu vysoce urozenému pánu Josefovi Pundackerovi, hraběti Thürheimovi dne 1. ledna 1750 vlastnoručně složených 300 zlatých za kus pole blízko farního dvora o výměře šest strychů výsevu, o čemž se zmiňuje šestý klášterního dopisu, a což až do dnešního dne nebylo provedeno“. Těchto 300 zlatých vázne dosud na statku Omlenice.

Str. 29 - 41:

         Přehled kroků cisterciáckého kláštera ve Vyš. Brodě k získání a včlenění dosavadního řádového patronátu nad farou v Omleničkách se zřetelem k výměně této za faru Brünl /Dobrá voda/.

         Jedná se o výměnu dopisů mezi klášterem vyšebrodským, reprezentovaným priorem řádu Placidem Blahuschem a budějovickým kanovníkem Emanuelem Rothem /později kanovníkem Janem Kubíčkem/, zastupujícím biskupskou konsistoř v Budějovicích.

         Též dopis dobrovodského faráře Gottfrieda Sukdola klášteru ve Vyš. Brodě a jeho odpověď místnímu faráři.

         Různé návrhy a možnosti dohody mezi klášterem a biskupstvím.

Str. 48

         Ve zbožném úmyslu přispět k rozmnožení úcty k Bohu a vyhovět dávnému přání poddaných statku Omlenička, kteří doposud byli přifařeni do Kaplice, poskytovat jim útěchu a lepší podporu spásy jejich duší vlastním, na Kaplici nezávislým duchovním, zahájil tehdejší majitel statku Jan Antonín Nütz, říšský hrabě z Wartenburgu již ve druhé desítce 18. století v Omleničkách stavbu kostela jménem Matky Bolestné a sv. Jana Nepomuckého, která byla ukončena v roce 1722 a na základě povolení pražské arcibiskupské konzistoře 18. října 1722 chrám vysvěcen kaplickým farářem a okresním vikářem Benediktem Janouškem.

         Pro další zajištění vlastního faráře pro Omleničky byl na doporučení krumlovského arcibiskupského vikariátu nově postavený kostel uznán jako farní a stanoveny příjmy faráře a vtěleny r. 1739 do královských českých zemských desk.

         Statek v Omleničkách byl sám podle znění kupní smlouvy datované ve Schwertbergu dne 4. července 1778 prodán tehdejší majitelkou Marií Dominikou hraběnkou z Thürheimu, rozenou svobodnou paní z Hageru, se všemi k němu patřícími budovami, vesnicemi, sedláky, svobodníky a jmenovitě také kostelními, farními a školními požitky a k farnímu beneficiu Omleniček přináležijícímu patronátu, klášteru Vyšší Brod. Klášter Vyšší Brod se stal od tohoto času nepřetržitým majitelem statku v Omleničkách a vykonával jako majitel tohoto statku také patronátní a presentační právo vůči faře v Omleničkách.

Str. 49 - str. 54

         Zdůvodnění výhod vtělení fary v Omleničkách do hospodářského celku kláštera ve Vyš. Brodě z mnoha (7) hledisek a obsazování fary řádovými členy.

         Fara v Omleničkách patří mezi nejméně dotované fary diecéze a kněz dosazený biskupskou kanceláří je zbaven všech vyhlídek do budoucnosti, kromě bídy a nouze v případě nemoci a stáří. Naproti tomu člen řádu má své zázemí, což přináší výhody nejen jemu, ale i řádu, který je majitelem panského dvora a zároveň patronem fary. Podáno 20. listopadu 1880 opatem Leopoldem Wackaržem.

Str. 53 - výčet členů řádu kláštera:

         a) představení (opat, prior, subprior)                                    3 členové

         b) správa: kuchyně a sklep. úřad, rent. úřad, lesní

              správa, hospodářská spr., spr. stat. Komářice                 5 členů

         c) budějovické gymnasium                                           5 členů

         d) chor, novicové atd.                                                  6 členů

         e) duchovní: faráři pro 16 farností                               16 členů

                              kaplani pro 13 farností                                     13 členů

                                                                                              ________

                                                                                              48 členů

 

         Ve výhledu: 3 theologii studující klerikové a 3 novicové

                            příjem 6 členů pro službu chóru  a zastupování nemocných a zemřelých.

Str. 41

         14. 5. 1878 Praha ck státní kancelář v Čechách - vysoce váženému consistoriu v Budě-

                            jovicích:

                            Rozhodnutí, že P. Janu Iserlemu bude vyplácena ck. zemskou finanční

                            pokladnou v Linci počínaje 1. únorem 1878 ročně 400 zlatých rakouské

                            měny důchodu.

         25. 5. 1878 za buděj. biskupské consistorium Dr. Ad. Mokrý, vikář A. Janský, kancléř,

                            kaplickému vikariátu k uvědomění omlenického farního úřadu.

         31. 5. 1878 Kaplický biskupský vikariát dává na vědomí a k dalšímu řízení farnímu úřa-

                            du v Omleničkách.

                            Podepsán Em. Papír, biskup. vikář.

Str. 42

         Přehled o důchodech dřívezaloženého beneficia v Omleničkách. Peněžní obnosy v

         rakouské měně.

1) Výnos z realit                                                          8 zl. 85 1/2 kr.

2) Naturalie: žito po                         6 zl. 13 kr.

                    oves po                        3 zl. 28 kr.

         57,5 m³ dřeva po                             2 zl. 15 kr.           153 zl. 34 1/2 kr.

3) Různé renty (z ulož. peněz, cen. pap., z panství                133 zl. 66 1/2 kr.

4) Za štóly                                                                    31 zl. 53 kr.

5) Odkazy na mše zřízené před r. 1852                        39 zl. 55 kr.

                                          po r.  1852                          33 zl. 73 1/2 kr.

                                                                                     _____________

                                      Celkem                                   400 zl. 68 kr.

                                      zdanění                                     16 zl. 55 kr.

                                      Čistý příjem                                     384 zl. 13 kr.

         Ck státní úřad - účtárna v Praze 30. července 1878.

                                      Razítko                         Podepsán: V. Schlechta vr.

         Opis originálu souhlasí. Potvrzeno biskup. konsistorní kanceláří Budějovice

         1. září 1878.

                                      Razítko.               Dr. Ad. Mokrý, vr.

                                                                              Janovský, vr.

 

         Tyto údaje doplnil do kroniky prior vyšebrodského kláštera Placidus Blahusch a doporučil současnému p. faráři i jeho následovníkům pilné a svědomité další vedení.

 

Str. 43:

         3. června 1877 vypukl v 9 hodin večer v hospodářství čp. 13 v Omlenicích z dosud neznámé příčiny požár, který během jedné hodiny se rozšířil na 17 čísel popisných. Majitelé přišli o všechno. Shořela obydlí, hospodářské budovy, obilí i zásoby krmení. Uhořela 1 kráva, 1 tele, 24 ovcí, 10 vepřů a přes 60 kusů drůbeže.

 

         7. března 1878 přesídlil na faru v Omleničkách P. Conrad Krepper, kněz cisterciáckého řádu z kláštera Vyš. Brod a předtím správce farnosti Kapličky. Při jeho nástupu se ukázala nutnost vnitřní obnovy kostela. Byla proto na podzim dům od domu provedena sbírka, která vynesla obnos 95 zl. 67 kr., který byl zatím složen u obecní správy.

         Sbírkou získaný obnos však na obnovu nestačil, i když se zvětšil darem 50 zl., které věnoval Václav Putschőgl, rolník ve Vracově na 150 zlatých rak. měny. Bylo třeba znovu vyzdobit hlavní oltář a kazatelnu a oba boční oltáře pořídit zcela nové.

         Celá desetiletí by musely být pořádány sbírky, aby mohly být provedeny nejnutnější opravy. Co nemohlo být uskutečněno za milodary sbírek, bylo uskutečněno během jediného léta  milostí váženého pana opata vyšebrodského kláštera a patrona zdejšího kostela Leopolda Wackarže. Ten se rozhodl vyměnit v klášterním kostele oltáře, které se nehodily ke gotickému stylu zařízení. Jednalo se o tři oltáře, které věnoval velevážený opat zdejším farníkům s tím, že odvoz a instalaci provedou na vlastní náklady.

         K přivezení hlavního oltáře, který je celý z mramoru, bylo zapotřebí mnoho potahů, takže každý z přifařených rolníků musel jet aspoň jednou. S výjimkou třech poskytli pohotově potahy všichni.

         Ti tři byli: Jan Riener, rolník z Rojova čp. 5, Jan Kocmich, rolník, Boly čp. 1 a Matěj Proksch, rolník, Boly čp. 3.

         Postavení oltářů přišlo na 320 zlatých. Po odečtení sebrané hotovosti zůstalo k zaplacení ještě 170 zlatých. Tuto částku bylo rozhodnuto zaplatit z příspěvků celé farní obce. Také v tomto případě byli někteří, kteří odmítali zaplatit a museli k tomu být donuceni. Zejména všichni usedlí v Rojově, s výjimkou Filipa Leische, rolníka v Rojově čp. 8. Dále Sebastian Maržik  z Hodenic čp. 13, Frant. Putschőgl v Chudějově čp. 2, Václav Hable, mlynář ve Střelcově Dvoře čp. 6, Jakub Krtek, rolník v Omlenicích čp. 12, Sebastian Kuhlhofer, mlynář na Hotzimlýně čp. 23.

 

1880

         V tomto roce byl zřízen nový Boží hrob, neboť starý už byl vemi chudý a k novým bočním oltářům, u nichž je obvykle vystavován, se nehodil. Aby se pokryly náklady, bylo v postní čas ve zpovědní dny sbíráno. Suma, která byla tímto způsobem získána, obnášela 35 zl. 96 kr. Zbytek byl kryt s povolením P. T. veledůstojného pana opata z Vyš. Brodu a patrona zdejšího farního kostela z kostelního jmění. Celý Boží hrob přišel na 85 zl. 91 kr. rak. měny.

         Jeho Excelence pan biskup z Budějovic Jan Valerián Jirsík provedl ve zdejší krajině na vikariátech v N. Hradech, Kaplici, Vyš. Brodě a Horní plané vizitační a biřmovací cestu. Omlenice byly přiděleny do Kaplice, kde se 10. června konaly náboženské zkoušky a biřmování školní mládeže.

         Visitace dopadla dobře, až na nepříznivě vysoký počet nemanželských dětí ve srovnání se sousedními farnostmi. Farář bude s nevšední pílí usilovat, aby mravnost se s boží pomocí zlepšila a tento nedobrý stav byl zlepšen.

 

1882

         Byla nově upravena kazatelna, socha sv. Josefa, křtitelnice a zábradlí kůru. Práci vykonal p. Schőnbauer, pozlačovač a zdobitel v Čes. Krumlově za odměnu 300 zl. rak. měny. Tento obnos byl získán až na malý zbytek dobrovolnými dary farníků:

         od Václava Putschőgla, rolníka ve Vracově                          100 zl.

         od Frant. Putschőgla, rolníka na Putschőgldvoře                  100 zl.

         od ostatních farníků sbírkou dům od domu                          88 zl. 26 kr.

         z kostelního jmění zapraveno                                       11 zl. 74 kr.

 

         Mezi oltáři, kterí byly přivezeny z klášter. kostela ve Vyš. Brodě v r. 1879 byl oltář s hlavní sochou sv. Magdaleny, který byl postaven na místě Mariánského oltáře se sochou Bolestné Matky Boží. Na všeobecné přání farníků, aby místo sv. Magdaleny byla zpět umístěna socha Bolestné Matky Boží na nový oltář, bylo jim při nejbližší příležitosti vyhověno, při čemž bylo provedeno p. Schőnbauerem nové pozlacení sochy v hodnotě 30 zl. rak. měny.

         Protože na tuto úpravu nebyly peníze, zavázala se pí. Marie Pfandlbauerová, vdova z Vracova, bytem v Omleničkách čp. 12 celou sumu sama uhradit.

 

1883

         Výnosem ministerstva kultury a vyučování z 24. dubna č. 4267 byla vtělena fara v Omleničkách do správy cisterciáckého kláštera ve Vyš. Brodě se všemi beneficii, která se k faře vázala, přifařenými osadami včetně obce Zahrádka s tím, že přivtělením nedochází žádným změnám v povinnostech. Patronátní úřad cisterciáckého řádu kláštera ve Vyš. Brodě přebírá podmínky udržování, zachovávání a trvání na dřívějším stavu.

         Dáno v Praze 12. května 1883. Podepsán Friedl, v. r.

         Došlo 22. května 1883 přes okresního hejtmana v Kaplici.

 

Str. 48 - pokračování se str. 41.

         Další výměna dopisů mezi českobudějovickou biskupskou konsistoří a cisterciáckým klášterem ve Vyš. Brodě, který usiluje o vtělení omlenické fary do klášterní správy.

         V tomto přípise se znovu vrací k historii vzniku fary v Omleničkách:

         Se zřetelem k rozmnožení cti boží a dlouholetým přáním poddaných, kteří byli dosud přifařeni do Kaplice, pro jejich útěchu a lepší starostlivost o zdraví jejich duší, obstarat jejich vlastního stálého, na Kaplici nezávislého pečovatele o duši, rozhodl se tehdejší majitel statku Omlenice Johann Anton Nütz, říšský hrabě z Wartenburgu, již v druhém desetiletí 18. století započít v Omleničkách stavbu kostela pod jménem Matky bolestné a sv. Jana Nepomuckého, který byl v roce 1722 dokončen a na základě povolení pražské arcibiskupské consistoře 18. října 1722 vysvěcen kaplickým farářem a okresním vikářem Benediktem Janouškem.

         Za účelem zajištění vlastního faráře pro Omlenice byla provedena nutná jednání s krumlovským arcibiskupským vikářem a výsledkem těchto jednání byl nově postavený kostel vyzdvižen na farní a pro zajištění příjmů vlastního faráře bylo v roce 1739 stanoveno včlenění do c.k. českých zemských desk na statek Omlenice.

         Na základě tohoto dokumentu náleží omlenickému faráři jako největší díl jeho příjmů, s výjimkou výnosů ze štóly, příjmů ze zbožných nadací a jednotlivých naturálních darů farníků, zbytek zejména z renty statku Omlenice.

         Statek Omlenice však byl během času podle kupní smlouvy datované ve Schwertbergu 4. června 1778 tehdejší majitelkou Marií Dominicou hraběnkou z Thürheimu, rozenou svobodnou paní von Hager se všemi k němu náležejícími budovami, vesnicemi, sedláky, poddanými a jmenovitě také kostelním, farním i školním zaopatřením a příslušným zákon. patronátem nad farním beneficiem Omlenice odprodán klášteru Vyš. Brod. Vyšebrodský klášter je od toho času bez přerušení majitelem statku Omlenice a jako vlastník tohoto panství vykonává též patronát a právo navrhovací (pro kněze) nad farou Omlenice.

         Fara v Omleničkách byla však a je do této hodiny svatým obročím veledůstojného biskupského úřadu, ačkoliv současně jeho laskavou ochotou byl povolán k řízení duchovní péče od 1. února 1878 člen cisterciáckého řádu kláštera Vyš. Brod.

         Vyšebrodskému klášteru jde však o to, aby současný stávající stav byl zajištěn a zaručen také pro vší budoucnost, což se může stát jen tím, že dosavadní duchovní obročí Omlenice bude změněno v regulérní obročí kláštera vyšebrodského, popřípadě zákonitě plně včleněno do klášterního majetku.

 

         Následují návrhy, které umožní bez zvláštních obtíží toto včlenení:

         1) Včlenění omlenické fary z hlediska duchovní péče. Patronát. právo vyšebrod kláštera. Vyčíslení příjmů faráře, které umožňují jen těžkou existenci tomu, kdo nemá klášterní zázemí v případě nemoci a stáří. Nízký počet věřících - podle schematismu diecése z r. 1880 má omlenická fara jen 903 duší, rozmístěných do více osad: Vel. Omlenice, Vinice, Střelcův Dvůr, Vracov - přes čtvrt hodiny vzdálených od fary. Uvedena i celá řada dalších nevýhod.

 

         Bude-li však fara v budoucnu včleněna do správy kláštera Vyš. Brod a obsazována řádovými členy, přinese to řadu výhod:

         a) Člen řádu je zvyklý odříkání a považuje to za svoji povinnost. Uvědomuje si, že na

              své místo nepřichází ze své vůle, ale z rozhodnutí svého nadřízeného, jehož je poslu-

             šen a v jehož počínání vidí vůli Boží - být Božím zástupcem je proň nejvyšší milostí,

             za niž požaduje oběti.

         b) Převzetí fary v Omleničkách je pro jeho budoucnost jedinou možností, neboť patro-

              nátní úřad mu nepřidělí žádnou jinou farnost a žádat faru od jiného patrona je

              nepravděpodobné. Naproti tomu mu radostné plnění povinností dává jistotu, že v

              každé hodině najde v klášteře svůj domov.

         c) Výkon kazatele a duchovního správce ho nečiní tolik závislým na dotace fary a zbavu-

              je ho strachu a obav ze dnů nemocí a stáří, ale může s útěchou a klidem hledět do

              budoucnosti, neboť není stále jen vázán na Omlenice, ale pro dny nemoci a stáří jsou

              mu stále otevřeny brány otcovského kláštera.

         d) Řádový člen musí plnit denně nejen své povinnosti jako kněz, ale kromě toho ještě

              každý den v určitou dobu musí plnit další řádové záležitosti, což musí provádět prav-

              divě, přesně a nejen pouze slovy s ochotou pohotově pomoci, neboť je si vědom, že

              může být každou hodinu odvolán. Kromě toho se nabízí možnost mu přikázat vedlejší

              činnost v jeho volném čase, což objasňuje další bod.

 

2. Včlenění fary Omlenice do kláštera Vyš. Brod je v zájmu kláštera

         a) v morálním vztahu

              Klášteru Vyš. Brod náleží právo patronátní i obsazovací a z tohoto titulu i morální

              povinnost svědomitě pečovat a vést duchovního správce k plnění jeho povinností.

              Klášteru přísluší i sledovat hospodaření s duchovními dotacemi a nadacemi a rozho-

              dovat, jak duchovní je schopen plnit své povinnosti, aby měl žádaný úspěch v

              odstraňování nedostatků jak v duchovním, tak i hospodářském vedení. V případě

              neschopnosti je možná okamžitá bezproblémová výměna.

         b) v hospodářském vztahu

              Klášter vyšebrodský je majitelem panství Omlenice a má zde i panský statek, o jehož

              hospodaření se starají pověření lidé. Dohled kláštera nad hospodářským personálem

              je spojen s mnohými výlohami i časem a může být proto prováděn jen čas od času,

              takže služebníci jsou bez pravidelného spojení s klášterem ponecháni sami sobě. Za

              těchto okolností musí hospodářství trpět ke škodě kláštera. Obsazením správce fary v

              Omleničkách jedním z řádových členů kláštera by vedlo k výhodě. Zatímco dosazení

              světského správce do poměrně malého statku je příliš nákladné, nevyplácí se a nelze

              ho doporučit i z jiných důvodů, neboť vedení kláštera v uplynulých časech s tím nemá

              dobré zkušenosti, dosazení řádového kněze na omlenickou faru včleněnou do kláštera

              Vyš. Brod by přineslo vhodné a jednoduché řešení: při malém počtu věřících, aniž by

              ohrozil duchovní výchovu farníků, mohl by farář převzít i dohled nad hospodářstvím

              statku. Tím by na jedné straně udržoval hospodářský personál v právních mezích a na

              druhé straně měl sám užitečné vedlejší zaměstnání ve svém volném čase. Za tento do-

              hled může být faráři vyměřena i určitá odměna ve výši stanovené dobrým plněním

              povinností a tím také vylepšeny jeho materiální podmínky.

 

3. Včleněním fary v Omleničkách neutrpí duchovní klerus žádnou nebo jen nepatrnou škodu.

 

         Nízká dotace 384 zl. 13 kr. sotva stačí pokrýt nejnutnější životní potřeby. Beznadějnost

   pro dny nemoci a stáří si ušetřiti nějaký ten fenig, trvalé pomyšlení na bezmocnost v čase

   hledání domova pro stáří, to vše ukazuje faru v Omleničkách knězi, který nemá žádné vlastní jmění, jako nijak zvlášť žádoucí objekt pro působení a dosavadní zkušenosti to potvrzují.

 

4. Včleněním fary Omlenice neutrpí náboženský fond žádnou škodu.

 

    Náboženský fond zmíněné fary nemůže očekávat k nízké dotaci 384 zl. 13 kr. žádné přírůst-

    ky a ani přebytky jak potvrzuje i poslední vyúčtování, které ukazuje schodek 9 zl. 23 1/2 kr.

 

5. Včlenění fary Omlenice do vyšebrodského kláštera je spíše v zájmu náboženského fondu

     neboť

         a) pro nízkou farní dotaci současný omlenický farář po celou dobu působení, již na

             na začátku třicátých let dostává podporu z náboženského fondu 84 zlatých ročně.

             Osazením omlenické farnosti řádovým knězem z kláštera Vyš. Brod tato podpora

             výnosem č. 42564 ze dne 30. července 1878 byla státní účtárnou zastavena, neboť

             Congrua počítá s 315 zlatými, které v plné míře stačí pokrýt příjem dotace 387 zl.

             13 kr.

             Je tedy jisté, že současně probíhající úpravou dotace získává náboženský fond. Kláš-

             teru Vyš. Brod připadne povinnost omlenickému faráři poukazovat dotačující příspě-

            vek  a náboženský fond bude provždy těchto výdajů zbaven.

         b) kromě toho, že podpora omlenickému faráři ve výši 84 zlatých byla uznána za

             nedostačující, obdržel v poslední době z náboženského fondu subvenci. Na příklad v

             r. 1872 300 zl. a v r. 1873 200 zl. I tohoto zatížení bude náboženský fond ušetřen.

         c) státní účetní úřad nezdaňoval čistý příjem 384 zl. 13 kr. omlenického faráře a nábo-

             ženský fond nemohl z farních příjmů nic očekávat. V případě včlenění fary do kláštera

             Vyš. Brod poplynou farní příjmy do klášterních rent, budou připočítávány k ostatním

             příjmům kláštera a při vyměřování daní náboženskému fondu přiraženy klášteru a

             podléhají pak zdanění k rukám nábož. fondu a to v nejvyšší percentuální sazbě.

 

6. Včleněním omlenické fary do kláštera Vyš. Brod jeví se ze strany kláštera možné v současné

     a doufejme i v následující době pro faru v Omleničkách dát k dispozici veledůstojnému

     biskupskému ordinariátu schopného duchovního kazatele a správce, neboť klášter má výčet

     členů řádu kláštera.

 

7. Včlenění lze provést bez těžkostí.

     Patronátní právo pro faru v Omleničkách přísluší panství omlenickému, jehož vlastníkem je v současnosti klášter Vyš. Brod. Nemůže být problémem převést tento patronát přímo na kláš-

ter, který stejně ve skutečnosti nese patronátní náklady.

 

Následuje shrnutí příjmů fary a podíl omlenického statku  na nich.

 

Zároveň se doporučuje biskup. ordinariátu souhlasit se včleněním fary v Omleničkách do kláštera vyšebrodského, což přinese duchovní i hospodářský zisk kostelu.

Klášter cisterciáckého řádu Vyš. Brod, dne 20. XI. 1880.

                                      Podepsán: Leopold Wackarž, v.r.

                                                        opat

 

 

Přípis kaplického okresního hejtmana Helmreicha z 21. července 1881 cisterciáckému řádovému klášteru ve Vyš. Brodě potvrzuje na základě rozhodnutí ck místodržitelství z 5. července 1881 a potud známého nařízení ministerstva pro kulturu a školství vzhledem k žádosti cist. kláštera Vyš. Brod o včlenění fary v Omleničkách, co nejpřesnější údaje o jmění kostela a obročí podle současných aktiv a pasiv. Příslušný podrobný výkaz o tom k doplnění dříve předložených aktů bude odeslán do 10. srpna na ck. místodržitelství.

         Na základě předchozího přípisu sděluje 5. srpna 1881 opat Leopold Wackarž místodržitelství v Praze uvedené skutečnosti k doplnění žádosti kláštera. (V poznámce: Makuláře obsažných listů hustě psaných, uložených v pěti svazcích nadepsaných „Věc fara Omlenice“ nalézají se v klášterním archivu).

 

         27. května 1883 obdržel klášter následovně znějící státní consens ke včlenění fary Omlenice do kláštera Vyš. Brod:

         O výnosu jeho excelence p. ministra pro kulturu a vyučování z 24. dubna t.r. č. 4267 o včlenění fary Omlenice do kláštera Vyš. Brod, všech právech a povinnostech uvědomuje 22. května 1883 vedení kláštera okresní hejtman v Kaplici. (V zastoupení podepisuje Tittmann, c.k. comaer).

         Současně uvědomuje biskupské consistorium v Budějovicích farní úřad v Omlenicích a přifařené obce Omlenice, Zahrádky ze zdejšího okresu a Střítež z okresu Krumlov. Obec Zahrádky s dodatkem, že včleněním se zákonné povinnosti vzhledem ke kostelu a obročním budovám v Omlenicích nemění.

         Tak bylo ukončeno snažení cister. kláštera vyšebrodského o včlenění omlenické fary, které bylo započato v roce 1822. Bude záležet na budoucnosti, aby prospělo klášteru ke cti a farníkům ke spasení.

 

Str. 58

         1884

         Podle nařízení ordinariátu v Budějovicích byly ve zdejším kostele se nalézající na všech třech oltářích oltářní kameny (postalia) dosud obrácené sepulchry dolů a jeden z nich zakrytý ještě dřevěnou destičkou, obráceně zabudovány se sepulchrami na horní straně a místo dřevěné destičky opatřen jeden kamennou.

         Reconsecration (znovuvysvěcení) těchto bylo provedeno 17. listopadu velectěným panem okresním vikářem ze Soběnova Karlem Kosobudem.

         Na hlavním oltáři jsou relikvie sv. Alexandra mučedníka, na Mariině oltáři sv. Clementise a Barbary  a na Václavově oltáři sv. Aurei a Clementise.

 

         1885

         V roce 1885 musel být opatřen nový velký zvon, neboť starý praskl a jeho tón byl velice tupý. Protože byl všeobecně uznáván za nejlepšího p. Peter Hilzer, c.k. dvorní litec zvonů z Vídeňského Nového Města, bylo mu zadáno zhotovení nového zvonu pro zdejší faru. Zvon se podařil ve všech směrech. Protože prostřední zvon má tón E a malý tón A, dal zvonař novému velkému zvonu tón Cis. Zvonění by bylo zajisté krásnější, kdyby místo vysokého A zaznívalo hluboké A, ale zatím nelze s tím nic dělat, neboť na druhý nový zvon nemá farnost prostředky. Možná v budoucnu, až malý zvon bude změněn, bude možno opatřit si nový se základním tónem hlubokého A.

         Nový velký zvon váží 257 kg a bez montáže stálo zhotovení:

za 257 kg po 1/40 kr.                                359zl. 80 kr.

montáž kovářského železa                         60 zl.

obal                                                           1 zl_________

                                                                  420 zl 80 kr.

 

odečten příjem za starý zvon

225,50 kg po 20 kr.                                   -193 zl 93 kr

čisté výlohy                                                        226 zl. 87 kr. rak. měny

 

         1886

         Současní majitelé lázeňského domu Václav a Kristina Marschikovi podali začátkem dubna t.r. žádost biskupskému consistoriu v Budějovicích, zda by kapli, vystavěné při lázních, nemohlo být uděleno právo mše. Tuto žádost podpořilo 6. dubna 1886 dobrozdání farního úřadu v Omleničkách, k němuž lázně náležejí, které bylo 11. dubna t.r. odesláno biskup. vikářem v Soběnově biskupské konsistoři v Budějovicích.

         17. dubna 1886 byli majitelé lázní vyzváni biskupským vikariátem, v kapli lázeňského domu zřídit oltář zcela odpovídající kostelním zařízením a sdělili, jak to bude s mešními rouchy a potřebami. Jako žádoucí bylo označeno, aby také vnitřek kaple byl zařízen tak, jak by odpovídalo vysoce léčivému dění. Farní úřad byl vyzván, aby podal biskup. konzistoři zprávu, jak tento požadavek je plněn.

 

         10. června 1886 bylo vikariátem v Soběnově sděleno biskupské konzistoři, že podle zprávy farního úřadu v Omleničkách majitelé lázeňského domu Václav a Kristina Marschikovi požadavky spojené s udělením licence na mši v lázeňské kapli splnili.

 

         20. června 1886 přišel výpis vikariátu v Soběnově z 18. června 1886, že 14. června 1886 č. 3436 biskupská konzistoř vystavila dekret, kterým se po dobu šesti let uděluje lázeňské kapli v Omlenicích licence na sv. mši, kterou by sloužil jeden každý kněz ve dny sváteční.

         Do oltáře byly uloženy relikvie sv. Clary, mučednice a sv. Theobalda, mučedníka.

        

         29. června 1886 vykonal svěcení kaple konsistoří delegovaný omlenický farář P. Conrad Krepper, za přítomnosti velkého množství lidí. První, kdo využil udělené licence a četl v kapli sv. mši, byl probošt domu a generální vikář Schavel z Budějovic.

         1. srpna 1886 slavil ve zdejším kostele svou primici Jan Marschik z Hodenic. Kázání měl  Dr. Emil Putschőgl, tehdejší Mistr noviců kláštera Vyš. Brod. Byla to v pořadí již čtvrtá primice, která se v omlenickém kostele konala.

         Jan Marschik se narodil 22. července 1862, studoval v Krumlově, pak vstoupil do lineckého semináře, kde obdržel 18. července 1886 vysvěcení na kněze.

 

         1887

         31. ledna 1887 byl jmenován P. Conrad Krepper správcem a přesídlil do kláštera ve Vyš. Brodě. Novým farářem - administrátorem, byl pro faru v Omleničkách ustanoven P. Maxmilián Schinko.

         Až do tohoto roku byla zadní strana farního dvora zcela otevřena a nechráněna, takže by nebylo divu, kdyby farářovi byl kraden dobytek, dřevo apod. Byla postavena nová kůlna, která dvůr uzavřela a podobným možnostem zabraňovala.

         Při této příležitosti byl také zrušen starý vchod k figurálnímu kůru, který se v kostele nalézal a nový vchod vybudován na venkovní straně kostela.

         Náklady na tyto opravy činily 2 649 zl. 20 kr., z čehož uhradil veledůstojný patron 1 999 zl. 82 kr. a farní obec 649 zl. 38. kr.

 

         1888

         23. března 1888 resignoval P. Maxmilián Schinko na beneficium v Omleničkách pro vážné onemocnění (ze 14 měsíců byl plných 7 měsíců postižen zánětem kloubů) a vrátil se 30. dubna 1888 zpět do kláštera.

         29. dubna 1888 nastoupil do Omleniček P. Benedikt Michel, dosavadní kaplan v Hor. Dvořišti, aby faru spravoval jako provizorní administrátor.

         Léto tohoto roku bylo velmi mokré, pršelo často a vydatně, takže všechna voda silně stoupla. Přitom došlo k protržení hráze Novomlýnského rybníka v Bočkově, po níž vedla obecní cesta, kterou na své náklady nechal opravit klášter, ač se jednalo o cestu obecní.

         V důsledku počasí většina obyvatel těžko obdělávala pole. Brambory utrpěly tak, že majitelé sklidili jen dvojnásobek toho, co zasadili, jiní museli vše zaorat, neboť hlízy byly úplně shnilé.

 

         1889

         Začátkem roku postihla rakouské národy a císařský dvůr těžká rána. Korunní princ Rudolf se v Mayerlingu 30. ledna zastřelil. Úředně: náhle zemřel. Co je pravda, nevíme. Z novin jsme se dozvěděli, že J. Výsost císař se osobně telegraficky spojil s papežem, který povolil jen jednoduchý pohřeb.

         Od prvních jarních dní se ukázalo na ovocných stromech množství housenek, které přes veškerou péči a petrolej (který zakoupil farář za 2 zlaté), jehož prostřednictvím se snažil tento obtížný hmyz zahubit, zbavily ovocné stromy listí, housenky napadaly pak další stromy, i duby v aleji k Vel. Omlenicům, které záhy byly zcela bez listí.

         O nějaké sklizni ovoce v sadech nemohlo být vůbec řeči.

         Na Svatodušní neděli, 10. června, přihnala se v půl desáté hodině večer (21.310 hod) bouře s krupobitím, které zasáhlo Omlenice (15-30%), Omleničky (na panských polích škoda 85%), proti trati a pod železnicí (30%), Boly utrpěly 60-70% škody. Zasažen byl i Blažkov.

 

         V listopadu začalo disciplinární řízení proti zdejšímu řídícímu učiteli a varhaníku Konrádu Mayerovi. Co spáchal jako učitel, o tom nelze se dále zmiňovat, jen to je jisté, že svým nekřesťanským jednáním jistě nedával dětem dobrý příklad. Jako varhaník nic nevykonal; 12 let byl zde a během této doby nikoho nenaučil zpívat ani hrát. Staré hudebníky svým brutálním chováním vypudil z kůru, nové nevychoval a tak kostelní hudba byla v nejhorším stavu.

         O velkých slavnostech byla zpívána píseň „Zde leží před tvým majestátem“, ale i ta nesprávně. Tyto věci byly při šetření projednány a je naděje, že zdejší obecná škola dostane nového vedoucího.

 

         1890

         V lednu to byl rok, kdy se s životem rozloučil korunní princ Rudolf. V tomto roce zemřeli i 4 muži, kteří žili v nejbližším princově okolí a tak ovlivnili okolnosti jeho smrti.

 

         Během dvou týdnů postního času nastoupil zde jako výpomoc P. Gustav Kern, farář v Rožmitále, takže se zpovídalo místo 4 dny jako dosud, jen 2 dny. Stejně se stalo i v Rožmitále, kde jsem vypomáhal já a zpověď trvala každý týden jen dva dny. Bylo ujednáno tento způsob praktikovat i v budoucnu, což usnadní námahu, kterou přináší půst ve zpovědnici.

         Ve 4. postním týdnu byl zde opět c.k. školní inspektor Gilhofer, aby řešil případ Konrada Mayera.

 

         20. března zemřel dobrý vikář Václav Halek, farář v Benešově. Jeho úřad převzal kaplický děkan P. Filip Schneedorfer.

         Od výpomoci v Rožmitále bylo upuštěno, neboť se nesmím přes noc vzdálit z fary.

         Na začátku prosince obdržel říd. učitel Mayer výsledek šetření: je z trestu přeložen. V současné době však nechce žádný říd. učitel měnit své působiště. Také příjem pro varhaníka ze štóly nebyl příliš vysoký a tak po dlouhém vyjednávání přijal místo v Omleničkách vedoucí dvoutřídní školy v Tiché (Oppolz) p. Karel Hendrich. Službu varhaníka bude vykonávat podučitel Wawera (v dalším textu je e škrtnuto - tedy asi Wawra).

         V r. 1888 byl nově pozlacen kalich, používaný ve všední dny. Téhož roku obdržely Omlenice nový kalich s věnováním: „Věnováno od Konstance Lőwenhőferové k 28. srpnu 1888“.

         V r. 1890 bylo nově pozlaceno ciborium. Téhož roku akadem. malíř T. Bělohlávek ve zdejším kostele provedl restaurování křížové cesty. Zaopatření měl na faře. Náklady 45 zl., z toho obec zaplatila 17 zl., zbytek 28 zl. zůstal k placení faráři.

         Zima z roku 1890 na 1891 byla tuhá. 2× teploměr ukazoval až -16° R a mrazy -8° R, -10 ° R vytrvaly přes čtyři týdny. Rovněž duben byl studený, takže bylo letos méně škůdců ovocných stromů.

         Jaro 1891 přineslo nové volby do říšské rady, v nichž kandidoval za konzervativce rolník Gregor Kletzenbauer z Močerad. V kaplickém okrese získal většinu 16 hlasů, v okrese krumlovském dosáhl 33, jeho liberální protivník 53 hlasů, v jindřichohradeckém obdržel 44, liberál pan Hütter 62 hlasy. Panu Hütterovi zajistil většinu velkým dílem děkan ze Stropnice Dr. Benno Karlez, což on sám přiznal slovy: „Většinu hlasů jsem si musel vymodlit“.

 

         Paní Marie Pfandlbauerová věnovala hřbitovu krásný kamenný kříž.

         Úroda ovoce byla velmi dobrá.

 

         1892

         Podučitel Wawra položil službu varhaníka a tu převzal učitel Kadletz, který funkci vykonává k plné spokojenosti v pravém křesťanském duchu, takže je v kostele provozována jen ceciliánská hudba.

         Uplynulá zima byla velmi mírná; jediný opravdu chladný den byl 21. leden s -20° R.

         3. února se vdala dcera zdejšího starosty  za selského syna Jana Freibichlera z Hodenic čp. 19. Stojí za zmínku, že po skončení vojenské služby dlouhá léta byl komorníkem bohatého Angličana, žil delší dobu v Anglii a ušetřil si za dobu služby 3 000 zlatých a v Londýně ani ve Vídni neztratil svou víru.

 

         26. ledna t.r. se konalo první konkurzní jednání, týkající se obnovy zdejšího farního kostela. Přítomní: patronátní komisař P. Raphaēl Pavel, okresní hejtman Řzebnick, civil. inženýr Karel z Vyš. Brodu, státní inženýr Hloušek  a zástupci přifařených obcí.

         Jednání bylo plynulé a všichni podepsali protokol, ve kterém byla i poznámka, že není námitek.

         Při prohlídce kostelní budovy se ukázalo, že bude nutno zpevnit základy. Komise byla odročena na 19. května (den kanonické vizitace) k dalšímu jednání, na němž zástupci obcí (pravděpodobně podníceni stavebním zednickým mistrem ze Zdíků, který stavbu nedostal) zaujali zcela opačný názor. Přes vysvětlování inženýra Hlouška a jeho nákres na tabuki, který dokazoval nutnost přestavby, trvali na svém a při podpisu protokolu zmizeli jeden po druhém, takže protokol musel být zhotoven jen za přítomnosti zbylých členů komise.

         16. 3. 1892 zemřel P. Bernard Turkowitz.

 

         Při zahájení opravy byla nejdříve snesena špička věže a střecha kostela, při čemž se „vyznamenali“ obyvatelé Omleniček, kteří hbitě rozkradli staré dřevo. Střecha bude nyní kryta břidlicí, což uskutečnili pokrývači břidlice z Prahy.

         Krov věže zhotovil tesař Ortner z Vyš. Brodu a pan Antonín Meisl, zámečník a kovář  mědi z Greinu na Dunaji pokryl věž více než 800 kg mědi. Byla pořízena také nová koule a kříž na věž - koule 53 3/4 kg a kříž 33 1/2 kila váhy. Na věži byl také umístěn hromosvod.

         V další části si správce fary v Omleničkách stěžuje: „Kříž byl nahoru v tichosti vytažen jednoho všedního dne, zatímco já byl na poli, takže do koule nemohl být vložen pamětní spis. Pokrývači však věděli, že chci být nasazení kříže přítomen, bez pozornosti a nádhery, nemys- leli však na to, že do koule patří také listina a tak v nové kouli není nic, zatímco stará obsahovala list sežloutlého papíru, jehož text nám byl nesrozumitelný.

         Zpočátku jsem chtěl dát nasadit kříž s větší slavnostností některou neděli, přizvat i četné cizí kněze a slavnostní hosty a případně pro ně u Malera (hostinec) uspořádat hostinu s taneční zábavou. Z toho však sešlo“.

         Léto bylo horké. Již 27. a 28. května ukazoval teploměr +22° R a 18. srpna +26,5 ° R, 16. září ještě 20° R. Také bylo velmi sucho. Přece však nastoupila dvě deštivá období: v první části června a také koncem července. To již byla stará střecha kostela snesena, nová ale ještě nikoli nahoře; tak byl kostelní strop promočen, že o Božím těle musely zůstat lavice neobsazeny, neboť byly deštěm zcela nasáklé.

         Deště rovněž způsobily, že ovocné stromy špatně odkvetly a proto na podzim nebylo ovoce.

 

         Mezitím podali zástupci přifařených obcí 15. června 1892 c.k. hejtmanství v Kaplici písemný rozklad proti rozhodnutí konkurzní komise, ve kterém odmítají platit jim určený obnos na přestavbu, vyslovují se proti projektu zpevnění základů kostela a žádají o provedení nového konkurzního řízení, se vztahem k určení jiného státního technika. (Doufali, že k novému řízení bude vyslán krajský ing. Reisenauer z Budějovic, kterému při stavbě školy silně oponoval p. Karel, pročež si mysleli, že nebude jeho návrh podporovat).

         Rozhodnutí o tomto odvolání přišlo až 8. září a tak teprve uprostřed září mohlo být započato s nejtěžší částí restaurace kostela, to jest zpevněním základů hlavních zdí a položením kanálu kolem nich. Šest týdnů krásného počasí bylo promeškáno a ač byl podzim velmi pěkný, nebyla celá práce dokončena; část průčelí kostela nemohla být dohotovena. Výsledky podzimní práce se již dnes ukazují. Od základů bočních stěn kostela se objevují znovu malé pukliny, které se zatím nezvětšují, takže je možné vstupovat do kostela s uklidněním, bez strachu, že se zřítí, jak říkali někteří lidé.

         Při opravě kostela dostal i zdejší panský dvůr 11 bleskosvodů. Na moji prosbu obdržel je i farní dvůr; dva obytné budovy, stodola a kůlna po jednom.

 

         1893

         Zima velmi studená. Sice jen 2× klesla teplota na -18° R, jednou na -19° R (16. ledna), ale přes čtyři týdny byla teplota mezi -8° R, -12° R.

         23. února zemřel správce fary v Hor, Dvořišti P. Julius Kroner v 73. roce stáří a 47. roce kněžského povolání na zápal plic. Pohřben v Hor. Dvořišti 25. února.

         28. března naposled sněžilo. Až do 27. dubna nebyly žádné srážky. Toho dne se konala kostelní vizitace a odpoledne přišla malá bouře s krátce trvajícím deštěm, který byl úrodě již velmi potřebný. Duben byl velmi pěkný, teploty 20. dubna +13° R, 26. dubna +14° R.

         5. a 6. května napadlo dosti sněhu, takže dvě první prosebná procesí se musela konat v kostele.

         17. května zemřel P. Hieronymus Jany, farář ve Střížově ve věku 55 roků. Knězem byl od  1. září 1865.

         Od 1. května do 1. srpna byly práce na zdejším kostele dokončeny, takže je dnes bez závad a chyb.

         6. a 7. května byl poslední mráz a následující léto velmi horké. Již 15. května bylo +17° R, 23. května +18° R, 20. června ukazoval teploměr +19° R, 23. června +20° R, 10. července +21° R, stejně i 21. a 22. července. 20, 21. a 22 srpna bylo 21° R, 23. srpna pak +22° R, měřeno na severní straně. Též září: 17. IX. +19° R, ale i další dny s +15° R a +16° R.

         Přes velká vedra byly v Omlenicích a nejbližším okolí jen 3 bouře.

         Letos dostala stodola novou střechu z tašek (Wienerberger Ziegeln).

         Od 31. července do 10. srpna se léčil farář v Schardingu, kde prodělal Kneippovu kúru u tamního lékaře Otto Ebenhechta, která ho zbavila nepříjemného ekzému. Během této léčby ho zastupoval P. Valentin Schmidt.

 

         Sklizeň byla velmi dobrá; sklizeň sena jen poloviční.

         25. říjen se přihlásil -1/2° R. Zrána první mrazík.

         7. listopadu -1° R, 8. listopadu -2,5° R, 12. listopadu -7° R. Do 3. prosince bylo mírněji. Tento den však ukázal teploměr -8° R a tato zima zůstala až do 9. prosince. Pak následovaly teplé dny až do konce roku. Ale 29. prosince bylo -10,5° R a stejně i posledního prosince.

         Od 17. do 24. prosince se konala první misie a to s P. Matheusem Bauchingerem, jos. Kraftem a Lorenzem Leitgebem z Egenburgu. Účast byla velmi dobrá. Hned při příchodu do kostela v 7 hodin ráno dne 17. prosince bylo zcela plno. Z přibližného počtu 900 omlenických farníků bylo napočítáno u přijímání 1 000 dospělých  a dětí bylo u zpovědi 1 100 - tedy i značná část odjinud.

         Následuje podrobný popis všech zpovědních i kazatelských dní.

         Misií se zúčastnilii okolní duchovní: farář z Blanska Guschlbauer 1×, P. Philibert Panhől- zel z Dol. Dvořiště 2×, kaplan P. Desider Kaindl z Dol. Dvořiště 1×, P. Josef Tibitanzl, kaplan z Přídolí 1×.

         Na závěr misie se dostavil i subprior P. Rafaēl Pawel z Vyš,. Brodu, který vysvětil kamenný misijní kříž, který stojí při vchodu na kostelní hřbitov.

         Počasí misii přálo. Nebyla zima, ani sníh, takže každý mohl přijít do kostela. Pro návaly muselo plno lidí stát před kostelními dveřmi. Tak slavný vánoční čas jako r. 1893 ještě Omleničtí nezažili. Bylo slouženo 12 mší a provedeno množství kázání. Po dobu misií bylo stále pěkné počasí, 25. misie skončila a dnes 26. prosince sněží, fičí a bouří vítr jako v pravé zimě. Není to poloviční zázrak?

 

         1894

         První dny po Novém roce bylo zima -16° R až -19° R (4. ledna). Jinak byla zima mírná.

         10. února se konala kolaudace stavebních úprav na zdejším kostele za přítomnosti vyžádaného krajského inženýra Reisenauera. Tentokráte zástupci obcí podepsali protokol bez výjimky, ač jim nebylo známo, jaká kvóta na ně připadne.

         Podle pozdějších dodatků připadla na patrona platba 8 737 zl. 03 kr, na přifařené obce obnos 1 370zl. 52 kr. Celkem přišla stavba věže na 10 107 zl. 55 kr.

 

         17. 3. zemřel kaplický vikář a děkan Philipp Schneedorfer. Pohřeb 20. března byl velkolepý, jaký Kaplice dosud nezažila. Za zemřelého byl ustanoven Josef Reichenauer, dosavadní farář v Malontech, děkanem a vikářem. Ten oslavoval v Budějovicích se svými dosud žijícími kolegy čtyřicetileté kněžské jubileum, chtěl příštího dne jeti do Malont na vizitaci, vyjel tam, ale utrpěl tam mrtvici, při níž byla zasažena levá část těla. Jeho stav se sice již zlepšil, přesto však nemůže plnit povinnosti vikáře.

 

         Léto nebylo moc horké, proto bylo i málo bouří.

         Podzim byl velmi mokrý, takže jsem nemohl dát zasít na tak zvaném „Rybníčkovém poli“ žádné zimní obilí. Přestože na jaře ovocné stromy bohatě kvetlynedaly na podzim téměř žádné ovoce. Co se urodilo, část po části spadalo na zem.

 

         Na Všech svatých zemřel P. Hermann Stropek, farář v Boršově. 12. prosince telegram z Vyš. Brodu: „Zítra přijedou dva bratři k obědu“. Telegram zpět: „Zítra volná konference v Malontech. Přednáším“. Odjel jsem do Malont, ale stále se mi připomínala myšlenka na obsazení fary v Boršově.

         V pátek 14. prosince asi v půl desáté hodině dopolední přijel P. subprior Rafaēl s klášterním povozem a sdělil mi, že je přáním P. preláta, abych šel do Boršova. Po dlouhém jednání a uvažování jsem nakonec souhlasil, ale zůstaly mi pochybnosti, jak budu tamními farníky přijat, že nebudou se mnou spokojeni, neboť má čeština není moc dobrá.

 

         Po dlouhých tahanicích potvrdila Jeho Výsost církevně politické zákony pro Uhry (státní vedení matrik, výchova dětí - s tím souhlasili i biskupové katolické strany - a civilní manželství). Kéž se tento boj nepřenese i k nám!

 

         1895

         7. ledna došlo v Omlenicích ke změně: dosavadní farář P. Benedikt Michel přesídlil na faru do Boršova a na jeho místo přišel P. Sigimund Bredl, dosavadní cooperator v Dobré Vodě.

 

         Od Nového roku byla zima bohatá na mrazy a sníh. Hladoví zající ohryzali mnoho ovocných i ozdobných stromů.

 

         Bezprostředně po velikonocích byly ve farním dvoře zahájeny nutné opravy: Horní chodba byla na stropě překryta prkny, pokryta rákosem a nahozena, stejně jako strop dolní. Náklady hradil patron. Na východní straně dal zhotovit farář dvě nová okna s novými okenními rámy, vymalovat hostinskou místnost i sousední místnosti a opatřit je novým nábytkem, natřít dveře a znovu zařídit místnost na západní straně. Ta dosud sloužila jako sýpka. Okno, které bylo zazděno, bylo opět vylámáno, obě další okna znovu udělána, strop natřen a zdi vymalo- vány.

 

         Jaro bylo převážně deštivé a přineslo zdržení v růstu polních plodin.

 

         18. a 19. červenec t.r. byly mimořádně radostné dny pro naši malou farní obec. Oba dny poctil obec návštěvou vrchní pastýř Dr. Martin Josef Říha. Ještě nikdy nebyla farní ves tolik vyzdobena. Cesty vedoucí na náves byly opatřeny opentlenými branami, na nichž byla hesla. Proti Vel. Omlenicům byl nápis „Salve pastor bone!“ (Buď pozdraven dobrý pastýři!). Směrem na Kaplici: „Willkommen!“ (Vítáme Vás!). Na kostelní bráně: „Dominus custodiat introitum tuum!“ (Pán žehnej Tvému vstupu!). Nad vstupními dveřmi školy: „Sei uns gegrüßet, unser Hirte!“ (Buď pozdraven, náš pastýři!). Každý domek byl vyzdoben nekméně jednou vlajkou.

 

         Před velectěného biskupa se dostavil velevážený generální opat Leopold Watzkarsch, náš vysoký patron kostela, co nejuctivěji pozdravován obecním zastupitelstvem, školní mládeží i učitelským sborem a místním duchovním.

         Vrchní pastýř byl přivítán na nádraží a slavnostně vyzdobenými Omlenicemi doprovázen k místnímu řádovému dvoru v Omleničkách, kde byl ubytován. Při tom byl stále nepřetržitě přátelsky a radostně pozdravován velikým množstvím lidu za doprovodu hudby.

         Večer byla ještě provedena vizitace kostela a hřbitova. Během večeře byly za lampionového osvětlení hrány hudbou četné skladby a na dvorské chodbě předneseny dva pěvecké sbory.

         Příštího dne bylo u sv, přijímání 275 biřmovanců. Vrchní pastýř byl velmi spokojen a několikrát vyjádřil svoji obzvláštní radost.

         Přítomni ještě byli: pan patronátní komisař Raphaël Pavel, subprior kláštera vyšebrodského, velevážený kanovník Dichtl, vikářský sekretář Fischbäck a osm dalších duchovních. Pro celou farní obec byl den biřmování nezapomenutelnou událostí.

 

         3., 4. a 5. září zažila farní obec zřídka prováděné vojenské divadlo: císařské manévry. V noci z 3. na 4. září a též ze 4. na 5. 9. byly Omleničky základnou jižní části (14. corpus) a ve zdejším farním dvoře byli ubytováni c.k. výsosti arcikníže Ferdinand Karel, hejtman v druhém tyrolském císařském regimentu, velitel útvaru polní maršálporučík Alexander rytíř z Holdu, jeho šéf generálního štábu plukovník Laube, jeho adjutant nadporučík hrabě Blankenstein, jeho ordonanzoffizier hrabě Meran, mimoto rytmistr princ Hohenlohe, komorníci shora jmenovaných pánů  a cca 70 tyrolských myslivců. V klášterním dvoře bylo poskytnuto přístřeší asi 70 koním a 140 mužům, dále zde byla polní pošta a kuchyně útvaru.

         Farář byl náhlými hosty překvapen, takže musel dvě noci se spokojit s pouhým slamníkem.

         Dny manévrů měly teplé a příjemné počasí a přátelský boj byl plný překvapivých a střídavých změn. Druhý den manévrů se odehrával v bezprostřední blízkosti: od Zahrádek až k Blansku.

         Pisatel se mohl pohybovat se skupinou pozorovatelů poblíž Rojova, kde se ocitl uprostřed koncentrované palby z pušek. Také arcikníže František Salvator projížděl dvakrát naším místem a v blízkých Bolech přijal malé občerstvení.

         Úroda ovoce v roce 1895 byla malá. Také sklizeň obilí byla spíš podprůměrná. Zelná pole byla devastována housenkami běláska zelného.

         V zemských volbách 20. listopadu v Kaplici prosadil se poprvé křesťanský kandidát Kletzenbauer 73 hlasy proti liberálovi Grabensteinerovi se 40 hlasy.

 

         1896

         Úmrtí dvou mladých kněží v klášteře Vyš. Brod na tbc: 17. ledna P. Odilo Stocklőwa a 19. ledna P. Norberta Irsiglera.

         Pohyb obyvatelstva v minulém roce: 32 narození (1 nemanželské), 6 sňatků, 26 úmrtí.

         R. 1895 bylo zakoupeno 6 nových svícnů z pobronzovaného kovu a 4 pozlacené šroubovací ramenové svícny pro hlavní oltář za 70 zlatých. Dvířka tabernáklu byla nově pozlacena  a 4 andílci nově natřeni.

         O velikonocích 1896 byla poprvé použita zlatem zdobená casula, vše za 100 zlatých.

         Rok 1896 byl značně mokrý a málo úrodný.

 

         1897

         Urovnání návsi v Omleničkách. Úhlopříčně vedoucí cesta přes náves se stala přímo úvozem. Před domem zvaným „Tabakmanin“, dnes čp. 34 (Leisch), byla bídná dřevěná chalupa a vedle - skoro již ve středu návsi - sklep, na jehož kopcovitě tvarovaném klenutí se proháněla naše čilá školní mládež. Na západní straně před svým domem měl dlouholetý starosta obce a zástupce obecního předsedy Václav Frommer většinou svůj sklad dřeva a jeho nájemník hnojiště. Jiný obyvatel „Gartnertoni“ (zahradník Toni) - primitivní zahrádku, směšnou a dětinskou napohled. Jednotlivé, zcela zmrzačené ovocné stromy sloužily k dokreslení dosud namalovaného obrazu.

         Dalo nemalou námahu, tyto zejména při procesích znatelné nepořádky odstranit, hodně mrzutostí a zlých pomluv bylo spojeno i se snahou, tyto přec tak neužitečné věci spojit s plánovaným a nutným zkrášlením obce.

         Tři zástupci obce: Václav Frommer (řečený Wanl), Václav Pőschko (vulgo Kreuzer), Ignác Putschőgl (vulgo Maler) byli konečně získáni pro projekt: chalupa, sklep a hnojiště musí být odstraněno, kamení - kolem 150 for - dobrovolně přivezeno, náves celá kanalizována a pokud možno srovnána.

         Náklady byly hrazeny částečně z darů, částečně obecním zastupitelstvem. Dělníci byli poskytnuti bezplatně.

         Na jaře tohoto roku byla ve zdejších lázních provedena pěkná přístavba deseti hostinských pokojů.

         Věžní hodiny na kostele byly opravovány již v r. 1896 a v tomto roce podruhé. K výlohám 60 zlatých věnoval pan Dr. Emil Putschőgl - rozený z Wanlhausu - 40 zlatých, které daroval rodnému kostelu. Tím doplnil sumu darů na stavbu věže na 3 640 zlatých. Modlíme se za něj každou neděli, stejně i za všechny ostatní dobrodince.

         V pamětní knize - vpředu - je vyprávěno o drahocenné monstranci, která byla darována ze skvostů hraběnky Nützové a tehdy byla oceňována na 2 000 zlatých. Tato měla být, jak vypráví nejstarší pamětník obce Antonín Giran, v časech odesílání stříbra za napoleonských válek, kostelu odebrána. Kostelník, který ji musel nést do nejbližší sběrny, vzal z monstrance dva zlaté andělíčky a za ně byla pak zakoupena současná monstrance. To se zdá být pravdě-podobné.

         3. dubna 1898 - v roce 50. výročí vlády jeho majestátu císaře Františka Josefa I., usnesli se zástupci přifařených obcí na opatření nových varhan. K tomu účelu shromáždil p. farář Benedikt Michel 223 zlatých. Práce byla zadána mistru staviteli varhan Leopoldu Breinbauerovi za cenu 1 250 zlatých. Vážený patron daroval k tomu účelu 300 zl., náš velký dobrodinec Dr. Putschőgel 100 zl., prior kláštera Blausch 35 zl., správce a bývalý farář Krepper 10 zl. Zbytek bude kryt 20% přirážkou na daních. Odvody byly provedeny dobrovolně, až na některé nestydy, kteří museli být donuceni. Mezi nimi před sedmi lety do Blažkova přivandro-valý bývalý c.k. poručík a vícenásobný majitel statků Tomáš Otruba, který vůbec nepřinesl životu v obci žádnou mírotvornou lásku a vychází najevo jeho záliba ke sporům. Značně chtivý byl i Jan Kugler z Omleniček, ač měl dát jen nepatrnou přirážku. Čas obětování pro kostel a čest Boží je pryč a za námahu v tomto smyslu sklízí se málo díků.

         Varhany byly 25. března 1899 vysvěceny a předány k službě Boží.

         Rok 1898 byl dobrý pro úrodu ovoce i obilí.

 

         Pro paměť budiž ještě poznamenáno, že 10. května 1897 sedlák Václav Gotsmich (Kocmich), stejně jako dělník u blažkovského statkáře Otruby, kteří oba opakovaně v nočním čase zbořili plot, který zabraňoval v chůzi přes vyschlý blažkovský rybník, byli soudně potrestáni pro zlovolné poškozování cizího majetku. Tento soudní rozsudek (15 zl.) měl i význam pro případnou obnovu blažkovského rybníka, že tím nemohlo být dokazováno nepřetržité chození přes suchou plochu rybníka po 40 let.

        

         12. února 1899 zemřel kostelník Fr. Schneider. Nástupcem se stal klášterní hajný Engelbert Steinecker.

 

         V červnu 1899 byl rám oltářního obrazu sv. Jana Nepomuckého znovu pozlacen a obraz vyčištěn a obnoven.

 

         Počátkem října 1902 byly instalovány nové věžní hodiny. Tyto věnoval velký dobrodinec omlenického farního kostela p. Dr. Emil Putschőgl. Stály 1 343 K  a byly zaslány firmou Morarus v Brně. Zabudování obstaral vyšebrodský hodinář p. Springer. Byly opraveny i ciferníky.

 

         Na podzim 1902 byl firmou Hrbek z Budějovic renovován hlavní oltář. Mramorový portál byl nově vyleštěn, tam, kde byly trhliny a vylomení zcelen, pozlacení a polychromování obnoveno. Práce přišla téměř na 500 zlatých. Na to zaslal vyšebrodský P. opat Bruno Pammer 100 K a část nákladů byla hrazena z darů.

 

         Nepřirozená socha sv. Bernharda na epištolní straně byla odstraněna a za ni měla být vyměněna přepracovaná socha sv. Jana (jsoucí po ruce) v sochu sv. Bernharda, což se bohužel zcela nepovedlo.

 

         V r. 1903 byly renovovány kostelní prapory a zakoupen černý pluviál. Ve farním dvoře byla velká jižně položená místnost oddělena kvůli teplu zdí.

 

         Roku 1897 obstaral p. farář do kuchyně nový sporák. Kamna zaslala firma Hardtmuth z Budějovic a stála 90 zlatých. Patron zaplatil kovové části. Ve stejném roce byl zazděn nový měděný kotel, který s dvířky a zazděním přišel na 24 zlatých.

 

         19. července 1903 bylo silné krupobití. Padaly kroupy velké jako pěst. Ve farském dvoře byly vytlučeny 3 okenní tabule. Také polní plodiny velmi utrpěly, takže byla chudým rozdělována státní subvence.

 

         Od 20. - 27. července 1903 dlel na omlenické faře vážený pan biskup Dr. Říha na zotavené.

 

         Již roku 1902 bylo zahradní pole změněno v louku. Potřebné travní semeno stálo 40 K.

         Zahradní plot byl postaven již roku 1896. Dřevo daroval patron, práce a hřebíky stály 50 K.

 

         1903

         V tomto roce bylo také vysazeno kolem 60ti ušlechtilých ovocných stromů v ceně 66 - 106 haléřů. Příznivá poloha Omlenic přinese budoucímu knězi radost a užitek na úrodě ovoce.

 

         14. března 1904 jmenoval ze tří navržených (P. Sigismund, P. Wolf, P. Ignaz) řádových kněží Jeho excelence Karel hrabě Buquoy pisatele těchto řádek správcem fary v Dobré Vodě.

         Předání úřadu se stalo 7. dubna 1904; 26. dubna se přestěhoval do Omlenic nový správce fary P. Ernest Kinzl, dosavadní měst. farář ve Vyš. Brodě.

         2. srpna se přehnala přes Omleničky prudká bouře s naštěstí nikoliv silným krupobitím. Blesk udeřil do zdejšího „Brunnschneidrova“ domku, poškodil okna, vnitřek, nábytek, ale nezapálil.

         Léto 1904 bylo nadměrně horké a suché. Tak jako jaro bylo bohaté na seno, podzim byl bohatý na ovoce; jen pro velká vedra a sucha zůstalo vše menší. Obilí brzo zrálo a na četných místech se na polích ukazovala „žlutá spáleniště“, zelí bylo nevalné a jen tuřín a řepa udržely dobrý stav. Třešně byly ještě polozralé sežrány špačky. Sklizeň brambor byla většinou chudá.

 

         Stavební úpravy:

         Na západní straně bylo hnojiště přeloženo ze zahrady zpět do odvora a ohraničeno zdí.

         Byla pořízena i nová dvojitá okna - zhotovil je N. Witasch ze Zdíků za 114,- korun.

         Dlažba takzvané „ševcovské místnosti“doposud sloužící jako komora na haraburdí, upravena cementovými dlaždicemi, takže slouží jako komora na ovoce a potraviny.

         Opravu zasluhuje i vodovodní vedení. Vede z pole ve Vel. Omlenicích v délce 196 m dřevěným potrubím čistou, průzračnou vodu vhodnou i k pití, takže není nutno docházet ani pro jedinou sklenici vody  k obecnímu „bazénu“ u „Kreutzer Wirta“ (hostinec). Vodovod musel správce fary opravit vlastními prostředky, za které zakoupil zařízení od kaplického městského pivovaru v ceně 30,- K.

         Dřevo na roury věnoval p. vážený prelát ze zdejšího klášterního lesa „Schwarzholz“.

         Práci na vodovodu provedl Václav Lausecker, tesař v Bočkově, který za jednotlivé úpravy dohromady podle předchozí úmluvy dostal obnos 160,- K.

 

         1905

         Od dobrodince kostela p. Ignáce Puschőgla z Puttau dostal kostel novou lampu pro věčné světlo. Byla zakoupena u firmy Frant. Gottwald ve Vídni a stála 68,- K, k tomu 8,5 m dlouhé upevňovací lano s příslušenstvím 11 K 90 hal., karabiny 3 K, náklady pro zaslání, balení a pod. 4 K 90 hal., dohromady 87 K 90 hal. Při renovaci byly použity ještě zachovalé koule na lano ze starého osvětlení.

         Zima byla ostrá a dlouhá, ve výše položených místech ležel sníh v těžkých závějích až do konce dubna. Podolí bylo sněhem zcela odříznuto od světa. Ač velikonoce byly velmi později (23. 4.), sněžilo ve svatém týdnu jako na začátku nejtěžší zimy, takže celé Kaplicko tolik sněhu jako v těchto dnech dávno nevidělo.

         Plot dosavadní zeleninové zahrady se zcela rozpadl a byl nahrazen novým. Kromě toho byla založena druhá, menší zeleninová zahrádka, opatřená váženým patronem kamennými zahradními sloupky.

         Na jižní straně hospodářské budovy byla po celé délce umístěna plechová okapová roura v ceně 68 K 70 hal.

         K lepšímu a vzdušnějšímu uložení dřeva na zimu nechal správce fary na jižní straně stodoly zřídit kůlnu na dřevo.

         Léto bylo velmi úrodné. Polním plodinám se dobře dařilo, takže ve zdejší krajině mohl být jistě každý spokojen a děkovat Bohu za požehnanou sklizeň. Naproti tomu ovoce bylo nepatrně.

 

         1906

         Na místě starého - již velmi poškozeného - postního obrazu byl akadem. malířem nábo- ženských obrazů Janem Hlávkou z Prahy zhotoven nový s velmi zdařilým námětem za cenu 75 zlatých t.j. 150,- K, která byla uhrazena z darů kostelní sbírky.

 

         1. července byl zde založen Spolek dobrovolných hasičů. Na návsi byla zřízena nádrž na vodu, jejímuž plnění bylo z rozhodnutí obecního představenstva použito přepadu z vodovodu fary, aniž by tato na sebe brala nějaké povinnosti vůči hasičům.

 

         18. listopadu byla vysvěcena nová hasičská stříkačka - vzhledem k nepříznivému počasí bez účasti cizích významných osob.

 

         Léto bylo velmi horké a bohaté bouřemi.

         28. července večer zapálil blesk stodolu Matiáše Neubauera ve Vel. Omlenicích, selské stavení Fr. Wolného a hospodářskou budovu, stáj p. Jana Leische (Lippl); to vše padlo ohni za oběť.

 

         Obilí bylo podle přání dostatek, i když nebylo tak těžké, aby byly výnosy úplně dobré, úsporněji dopadla i sklizeň brambor. Vinou deštivého podzimu nemohla být sklizena z luk kvalitní otava, většinou jen ve špatném stavu. Sklizeň ovoce byla uspokojivá, jen hrušky nebyly téměř žádné.

 

         Zima byla zlý host, přinesla sněhu v těžkém množství a také velmi studené dny. Trvala velmi dlouho, takže mnozí zemědělci mohli zasít oves teprve v květnu.

 

         7. února zemřel v Budějovicích biskup Dr. Martin Říha, opravdový pastýř věřících. V den pohřbu drženo requiem.

 

         Od dobrodince Dr. Emila Putschőgla obdržel omlenický kostel tři nové mešní oděvy - bílý, červený a černý.

 

         1907

 

         Na vlastní žádost přišel na faru Omlenice P. Karel Kraus, dosavadní farář v Kapličkách, kam se přestěhoval na své přání kněz z Omlenic. To se stalo 13. července 1907.

         V Rojově byl při příležitosti výročí zahájení Kristova učení vysvěcen vysoký dřevěný kříž a „Marter“ (kaplička, Boží muka).

 

         Protože zdejší vánoční jesličky jsou velmi staré i rozbité a svému účelu neodpovídající, byly objednány nové jesličky, na něž se sbíralo. Objednávka byla pro příští rok 1908 u firmy „Demetz“, Grőden, St. Ulrich za 200,-K. Kromě toho byly objednány pro kostel další inventární předměty: 2 baldachýny (nebesa) u fy. „Demetz“ Tirol, 1 křest. nádoba (Heindel, Wien), canonické tabule na hlavní oltář (Schrättinger, Budějovice) a 1 zpovědní židle, kterou zhotovil františek Wáwra, truhlář ve Vel. Omlenicích.

 

         Sklizeň ovoce a ovsa byla velmi špatná, zato žita bylo uspokojivě.

         Zima nebyla tak krutá, ale dlouhá, takže celý duben 1908 se pilně topilo a koncem měsíce ještě sněžilo.

 

         1908

 

         V měsíci březnu, hned po druhé postní neděli, byla v Kaplici sv. misie, na níž se zúčastnilo hodně omlenických farníků.

         23. března po závěrečném kázání se konalo slavnostní procesí po náměstí, při němž budějovický biskup Jos. Antonín Hůlka nesl nejsvětější svátost, načež v kostele udělil papežské požehnání.

 

         Ve farní zahradě bylo vysazeno 7 mladých jablůněk.

         11. června se konala v Kaplici generální vizitace a biřmování. Z omlenické farnosti bylo biřmováno 68 osob.

 

         Následkem velkého sucha během celého léta bylo tak málo otavy, že lidé museli prodávati více kusů hovězího dobytka za pochopitelně nízkou cenu. Nedostatek vody pocítili i uživatelé vodovodní sítě.

         Ovoce byl nadbytek, přestože velké bouře ho plno sházely na zem.

         O prázdninách odešel říd. učitel Karel Hendrich do pense. O jeho místo vznikl spor mezi zatímním říd. učitelem a okres. škol. radou. Proto bylo místo podruhé vypsáno.

 

         17. září byla volba do obecního zastupitelstva Omlenice.

         Sekretář N. Heide založil zde „Německo-český svaz rolníků“, což straně p. Reiterera se samozřejmě nehodí.

 

         Velká bída o vodu trvala až do konce roku. Ani sníh dlouho nepadal.

 

         1909

 

         Před začátkem t.r. byly zakoupeny nové vánoční jesličky se třiceti dřevěnými figurkami od Siegfrieda Demetze, St. Ulrich, Grőden, Tirol, za 200,-K a nová zpovědní židle od N. Wawry, truhláře ve Vel. Omlenicích.

 

         V tomto roce byla v Budějovicích čistě a svěže vyčištěna monstrance, chybějící kameny (3) byly osazeny a jednotlivé části pogalvanisovány nebo postříbřeny. Práce provedl p. Pavel Schättinger.

 

         Letošní zima byla ostrá a trvala až do poloviny dubna. Sněhu bylo neobyčejně mnoho a přesto trvá až dodnes (konec dubna) nouze o vodu. Zajíci ohryzali ve farské zahradě celou ovocnou školku a dolů visící větve starých stromů a to přesto, že plot zahrady je vysoký a nahoře opatřen celý ostnatým drátem.

 

         Přes velké sucho na podzim, kdy bylo žito zaséváno přímo do prachu a mnozí zemědělci s obavami očekávali, zda na jaře vůbec vzejde, stojí naše ozimy vcelku uspokojivě. Setí ovsa a jařin bude ukončeno tento týden (11. 4.). Mělo by teple zapršet.

         17. května - před několika dny značně pršelo a padal ještě sníh, ale bída o vodu stále trvá.

         Dnes, první den „Křížového týdne“ měli dva větší chlapci nést při procesí prapory. Za to dostávali vždy jednu korunu (půl zlatky). Protože se nedostavili, konalo se procesí bez praporů.

         O Vzkříšení se přihnala v poledne prudká bouře s průtrží mračen, takže dvůr farního domu byl zaplaven do výše 40-45 cm vodou, která se přivalila ze zahrady přes stodolu. Blesk uhodil ve Vel. Omlenicích u Jana Leische (Budini) a zapálil.

 

         Před svátkem Petra a Pavla se konečně po dlouhém očekávání objevila ve studních vytoužená voda.

         Úroda byla uspokojivá.

 

         Obecní úřad se usnesl, že 1. listopadu nebude dále chudým „Heiligstritzel“ povinně přidělována, ale budou dávány jen dobrovolné dary.

 

         1910

 

         V tomto roce nebyla zima zlá. V březnu již nebyl žádný sníh. Do konce tohoto měsíce byl ve zdejším kraji vesměs zaset oves.

 

         Protože se spolek dobrovolných hasičů usnesl v neděli před Velikonocemi nezaplatit hudbu z vlastní pokladny, ani o Vzkříšení nevystoupit korporativně v uniformách, rozhodl se místní farář sám věnovat 6,- korunhudebníkům k větší poctě Boží a odvrátit ostudu, která by farní obci Omlenice vznikla. To však učinil jen tentokrát a upozornil, že je to starostí a věcí cti samotné obce.

 

         Na jaře byl obnoven a zpevněn plot zahrady, jehož část byla úplně zničena.

 

         V sobotu 21. května t.r. odpoledne přehnala se krajinou strašná bouře s krupobitím. Řádila děsivě přes půl hodiny. Ještě třetí den poté byly nalézány četné kroupy. Zámeček byl pokryt neuvěřitelně velkými kusy ledu a kroupami a celý sněhově bílý. Žito bylo z poloviny zničeno. Kroupy potloukly květy a zlámaly větve stromů. Škody byly strašné.

 

         Mírné a teplé počasí přálo krásnému růstu sena, které se však při dlouhotrvajících deštích  těžko sklízelo. Teprve později se počasí zlepšilo a při něm se získalo neuvěřitelně mnoho sena a později i otavy.

         Při kopání brambor se na většině polí nacházelo hodně černých. Sklizeň byla velmi slabá.  Dnes (15. října) stojí jeden hektolitr brambor 5,- K a více.

 

         V roce 1910 byla od firmy Demetz zakoupena za 160,- K nová socha sv. Bernharda a umístěna na hlavním oltáři. Vzhledem k příspěvkům farníků je pozoruhodné, že chudí přispívají více než bohatí.

         Poznámka: Pro četné sbírky pana faráře mezi věřícími docházelo k četným třenicím. V tisku se objevil článek, v němž jsou Omleničtí napadáni jako „nerozumní lidé“, zřejmě proto, že nepřispívají na zkrášlování kostela. Příspěvek podepsal J. Sch. (Josef Schwarzenberger, hradlář na železnici ve Vel. Omlenicích), ale autorem byl pravděpodobně sám farář, který v kronice J. Sch. chválí jako katolického bojovníka za víru a hanobí ty, kteří podepsali žádost ředitelství drah  o jeho přeložení; Jana Putschőgla, rolníka z Olmenic (vulgo Krauthansl) a Jana Freibü- chlera, rolníka z Omleniček čp. 24. K přeložení nedošlo. Velký jásot faráře a bojovníků za katolickou věc v kronice následuje. Tam obviňuje říd. učitele Karla Kadlece jako vůdce, jehož komando několik let ovlivňuje ostatní, kteří tančí, jak on píská. A tento nepřítel Krista je varhaníkem kostela !!!

 

Až na str. 82. Datum 16. května 1911.

         Následuje výčet inventáře zakoupeného pro kostel a příjmů z darů - prostě v y ú č t o v á- n í: Příjmy 1 021,54 K, vydání  1 021,54 K.

         Zajímavý je příjem od jedné chudé paní z Rojova (Immannové) 120,- K.

         Na str. 83 - další dárci a stížnosti jak jich ubývá, neboť se Omlenice a hlavně Omleničky hemží sociáldemokraty, jimž každý hostinský (Hwizda, Kreuzer a také dlouhá léta za pravého katolíka považovaný Josef Makula) s radostí propůjčuje místnosti a služby ke konání shromáždění, na nichž otevřeně urážejí hlavně klášter Vyš. Brod a kněze. A těchto sociáldemokratů je teď říd. učitel Karel Kadlec nejlepší přítel a zapřisáhlý nepřítel „flanďáků“, jak rád kněze jmenuje a katolického kostela.

         V tomto roce dostala fara nový krov a byla pokryta eternitovými taškami (z Vőck-

labrucku). Pět oken bylo zvětšeno, všechna okna i dveře žlutě natřeny a celý dům a dvůr opatřen novými okapy.

        

         Letošního roku bylo velmi sucho a jen zřídka spadlo trochu deště. Nastal opět velký nedostatek vody v každém domě. I na faře, kde je hluboká studna a nový vodovod, nebyla kapka vody. Ta se proto musela s velikou námahou a neobyčejným odporem sloužících donášet. Dnes je již poslední den v roce a voda žádná.

 

         Mimo to letos panuje veliká drahota a sloužící, kterých je nedostatek, požadují stále větší mzdu.

 

         1912

 

         Byly nově pozlaceny nádoby na olej a kalich. Rovněž zakoupena nová konvice na svěcenou vodu.

 

         13. května byl při příležitosti prvního prosebného procesí vysvěcen nově postavený kříž u cesty do Vel. Omlenic.

 

         8. června večer postihlo Omleničky velké neštěstí. Z neznámé příčiny vypukl u pekařského mistra Jos. Leische čp. 14 oheň a během krátké doby stálo pět objektů v plamenech.  Mezi nimi i hostinec p. Josefa Makuly. S velkou námahou se podařilo požár lokalisovat. Přesto začala hořet střecha farské stodoly, značně už zpuchřelá, ale oheň byl po rychlém zásahu několika mužů uhašen.

         Přes velice špatné cesty u požáru zasáhla družstva ze Zdíků, Kaplice, Michnice, Rožmitálu a Dol. Dvořiště.

         Mužstvo ze Zdíků pracovalo celou noc až do 5 hodin ráno.

         Všem požárníkům byl jménem Omlenických vyjádřen dík a uznání.

 

         Sklizeň byla, přestože skoro každý den pršelo, velmi dobrá. Jen ovoce bylo málo.

         Přes celé vánoční svátky nebyl žádný sníh ani mráz, takže mnozí 31. prosince seli žito.

 

         1913

 

         V březnu t.r. opustil dosavadní správce fary P. Karel Kraus pro nemoc své místo a na jeho místo byl patronem jmenován P. Gerard Nýdl, řádový kněz z Vyš. Brodu až do definitivního obsazení.

 

         11. dubna v 7 hodin ráno přijel na generální vizitaci a udělování svátosti biřmování do Omleniček budějovický biskup Josef Antonín Hůlka. Pro špatné počasí byl uvítán a pozdraven patronem fary opatem Bruno Josefem Pammerem z Vyš. Brodu, zástupci obce, učiteli a žáky a provizorním správcem až před farou. Po vizitaci a zkoušce z náboženství bylo biřmováno 109 věřících.

 

         Koncem dubna byl jmenován správcem omlenické fary P. Friedrich Quatember, který nastoupil 30. dubna 1913. Slavnostního uvítání se zúčastnili zástupci obecních rad Omlenic, Zahrádek a Střítěže, učitelský sbor s žactvem (většina dívek byla v bílém), dobrovolný hasičský sbor z Omlenic, vojenský spolek veteránů z Kaplice a okolí a množství občanů.

         Odpoledne se všichni tito rozloučili s provizorním správcem farnosti P. Gerhardem Nýdlem, který se vracel zpět do kláštera a za krátkou dobu zdejšího působení si získal důvěru a přízeň farníků.

 

         11. května - o svatodušních svátcích - byl poprvé rozsvícen velmi krásný kostelní lustr, který zakoupil výhybkář Josef Schwarzenberger s chotí u uměleckého ústavu J. Kaindla. Instalační práce provedli: kostelník Steinegger, jeho syn a klášterní hajný Steinegger František a místní kovář Josef Pascher zdarma.

 

         24. srpna 1913 koupila pí. Marie Putschőglová, selka na Putschőglhofu (dvoře) pro kostel nový cisterciácký misál v nádherné vazbě se zlatou ořízkou za 72 K 03 hal.

         Týž den darovala slečna Martina Longinová, učitelka v Omlenicích, překrásné antependium pro hlavní oltář, které sama zhotovila. Plátno věnovala paní řídící Kadlecová.

 

         26. a 27. srpna byly zde ubytovány části dragounského pluku císaře Ferdinanda č. 4 - cestou na jihočeské manévry. Tytéž útvary zde odpočívaly při svém návratu 21. září.

 

         2. září 1913 přešlo nad Omleničkami strašlivé krupobití spojené s průtrží mračen, které trvalo půl hodiny (od 14.15 do 14.45 hodin). Krajina byla bílá jako v zimě. Kroupy dosahovaly velikosti vlašských ořechů a ještě příštího dne v 17 hodin odpoledne jich plno leželo. Oves byl z dobré poloviny vymlácen.

 

         4. září uspořádala linecká pěchotní brigáda s 41. regimentem polního dělostřelectva s přiděleným jezdectvem u Vracova „Detailnanőver“: Obrana nádraží Omlenice.

 

         17. října 1913 došla z biskupského konsistoria zpráva o vizitaci kostela dne 11. dubna 1913.

         Stavba kostela - velmi pěkná, potřebuje jednoduché vnitřní úpravy, světla, harmonické vymalování. Strop mohou zdobit lehké obrazy jako v blanském kostele.

         Patena používaného kalichu potřebuje pozlatit.

         Boční oltáře si zaslouží menší obnovu.

         Kostelní zpěv byl vzorný.

 

         V knize „Intentionenbuch“ chybí zápis s mší „pro parochianis“ a „Stiftsmesse“.

         Chybí dodatky v knize pokřtěných a přehledu úmrtí atd.

         Připomínky k administrativě.

         Doporučeno uspořádání farního archivu. Náprava bude zkontrolována.

 

         16. listopadu postihla zdejší krajinu vichřice s bouří a sněhovou vánicí.

         Rok 1913 nebyl celkem špatný na úrodu, ale deštivé pozdní léto a počátek podzimu bránil sklizni a poškodil otavy a sklizeň ovsa. Rovněž zdržoval kopání brambor. Proto poklesly ceny dobytka a obilí jako nikdy předtím:

         1 hl žita 4 zl. 70 kr.; ovsa 2 zl. 90 kr. Rok tedy možno hodnotit jako podprůměrný.

         Také výdělky těch, co odcházeli za prací byly špatné. Proto odložil farář sbírku na opravu kostela na pozdější roky.

 

         1914

         Počátkem jara nechal patron ze základu opravit částečně zřícený násep podél hřbitovní cesty. Zdejší zedníci pracovali za 2,60 K - 2,70 ,-K denní mzdy - celkem za práci 184, 76 K.

                                      za prach a roznětky pro trhání kamene              3,04 K

                                      za kovářské práce                                                        4,96 K

         Dvorský šafář byl obzvlášť činný a obstaral celý dovoz kamene: 48 velkých for.

 

         24. května ve 3 hodiny odpoledne přehnalo se nad Omleničkami, Boly a Blažkovem strašlivé krupobití. Kroupy byly jako holubí vejce. Ve směru od Brusířova dvora až ke stanici Omlenice byly setby úplně zničeny. Také ovocné stromy, jetelová pole a louky citelně trpěly.

 

         28. června 1914 - atentát v Sarajevu.

         26. července 1914 - všeobecná mobilisace až do 37 let.

         21. srpna 1914 - povolání zemské hotovosti druhé výzvy a nové odvody.

 

         7. října poprvé napadl sníh při +2°C.

         V r. obilná rez natropila velké škody na žitu a pšenici.

 

         1915, 1916

 

         Pokračování světové války. Je to strašné. Počátek velké bídy. Všechno obilí, brambory atd. zabráno. Sedlákům zůstalo jen to nejnutnější.

         16. července krupobití.

 

         Farář z Omlenic byl povolán od 20. 9. - 1. 2. c.k. okresním hejtmanstvím v Kaplici jako okresní obilní inspektor. Po tu dobu byl správcem farnosti P. Robert Filzbauer.

 

         21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef I. Nastoupil Karel I., ženatý od roku 1911 s princeznou Zitou z rodu Parma-Bourbon.

 

         1917

 

         17. ledna 1917 od 1-3tí hodiny odpoledne rekvírovány dva velké zvony deseti muži armády. Starší, z roku 1720, byl ulit Silviem Creuzem v Linci, mladší z roku 1885 Petrem Hilzerem ve Vídeňském Novém Městě.

 

         Pro všeobecnou bídu a hlad ve městech bylo rolníkům vše odebráno a ponecháno jim žito pro vlastní potřebu jen do 30. července. Co pak?

 

         Velmi studené jaro s množstvím sněhu. Ještě 23. dubna sněhová bouře s -4°C zimy.

 

         Od 17.-24. srpna 1917 byla farská stodola přikryta asbestem.

 

         Úroda a sklizeň v roce 1917 byla průměrná, brambor však tolik, že lidé nepamatují. Jablek se urodilo málo, hrušek hodně. Krmení bylo dostatek.

 

         1918

 

         V únoru byly měděné dráty bleskosvodu vyměněny za pozinkované železné.

         19. dubna bylo ovocné stromoví v plném květu a vše zaseto. Stále značná sucha způsobují nedostatek vody v obci.

         20. dubna při 0°C opět sníh.

 

         16. dubna byly rekvírovány píšťaly varhan (37,5 kg cínu). Odmontoval je stavitel varhan Breitenbauer.

         Měsíc červen velmi studený. Chladna způsobila značné škody.

 

         V říjnu konec války. Rozpad Rakouska-Uherska. Vznik nových republik. Deutsch-Bőhmen bylo přiřknuto ČSR.

 

         3. prosince byla vojensky obsazena Kaplice a Omlenice. V krátkém boji s německo-rakouským volkswehrem padl Engelbert Steinecker z Omleniček ve staniční budově železnice v Omlenicích po svém návratu ze světové války s nepatrným zraněním ruky.

 

         První čas po československém obsazení byl strašný. Tři dny byl místní farář téměř nepřetržitě vězněn vojenskou patrolou na cestě ke staniční budově a zpět, kde bylo místní velitelství. 5. prosince měl být postaven před vojenský soud v Budějovicích a stál již připraven na peronu. Na jeho připomínky, že nesmí dobrovolně opustit faru, dokud na jeho místě nebude jiný katolický duchovní, aby byl tedy odveden násilím, byl na čestné slovo, že neopustí obvod fary ani na krok, propuštěn.

 

         V této době zuřila vůkol chřipková epidemie a měla četné oběti. Byla to hrozná doba.

 

         Během války z farnosti padli: Jména, data, obce a čp. uvedena jsou na seznamu na pomníku a připsána jména a údaje o občanech dosud na pomníku neuvedených.

 

         1919

 

         Velmi chladné a mokré jaro. Duben studený a skoro denně sněží.

         18. května celý den sněhové přeháňky při kruté zimě.

 

         29. června 1919 primice P. Matiáše Quatembera. Vzpomíná na P. Dominika Kaindla, který rovněž slavil 6. června 1915 v Omlenicích primici.

 

         Zima letos začala 30. října velkým mrazem a sněhem. Nikoliv přechodně, ale trvale. Tmy užili dost - celé měsíce nebyla k dostání petrolej. Svítilo se karbidem, který byl drahý: 1 kg za 16 - 17,- K.

 

         29. listopadu přijeli ráno misionáři Petr Kanda a Josef Hase z Budějovic. 9. prosince opět odjeli. Z počtu 983 duší bylo 1 185 u sv. přijímání a 2 075 u zpovědi. 9 nemocných věřících bylo misionáři navštíveno doma.

 

         1920

 

         26. prosince 1919 byl pohřben děkan z Hor. Dvořiště P. Ivo Pihal a na jeho jméno byl jmenován P. Bedřich Quatember. Novým omlenickým farním administrátorem byl určen P. Martin Maxa, dosud působící v Hořicích. Svůj zdejší úřad nastoupil 19. února 1920.

         Byl uvítán na nádraží přednostou stanice jako představeným komise, určenou pro nucenou správu obce Omlenice a doprovodil ho v dvojspřežním povoze až ke vchodu na faru, kde byl znovu uvítán správcem P. Konstantinem, zástupci obce, učitelstvem a žáky, sborem dobrovolných hasičů a množstvím občanů.

 

         Koncem dubna byl opraven velmi poškozený plot zahrady.

 

         V noci z 2. na 3. prosince 1920 bylo provedeno bočními dveřmi vloupání do kostela. Ukradena monstrance a ciborium a další věci.

 

         Rok 1920: 7 svateb, 28 narozených (2 nemanželské), 17 úmrtí.

 

         1921

 

         V lednu byl jmenován ekonomickým správcem kláštera Vyš. Brod P. Kaurenz Pőschko.

 

         Zakoupeno nové ciborium a patena u umělecké firmy Spak, Graz, v ceně 3 900 rak. korun, t.j. 612 Kč. Obnos byl hrazen z darů: Anna Pflegerová ze Schineckkerhofu čp. 4 150,- Kč; Matouš Leisch z Vel. Omlenic 100,- Kč; K. jani z Vel. Omlenic čp. 2 100,- Kč; rodina Kőppl z Výnězdy, W. Freibechler, K. Marschik z Hodenic, Maria Pražáková, Franz Blaha z Vel. Omlenic po 50,- Kč. Pláštík na ciborium věnovaly sestry Nejsvětější svátosti z Budějovic v hodnotě 82,- Kč.

 

         Koncem dubna 1921 byla prostřednictvím kaplana v Hořicích zakoupena v Grazu nová monstrance za 15 000 rak. korun a se všmi výlohami přišla na 1864,-Kč 80 hal. Obnos 600,- Kč věnoval kulturní svaz Němců z divadelních her katol. národ. spolku, zbytek tvořily dobrovolné dary:

         Po 100,- Kč darovali Franz Putschőgl z Putschőglhofu (dvora), Jan Putschőgl z Vracova, Václav Lausecker z Putschőglhofu; od poutníků, kteří šli z Jihlavy na Dobrou Vodu 100,- Kč; 80,- Kč Jan Gotsmich z Bolů; 60,- Kč říd. učitel Karel Kadletz a jos. Makula, hostinský; 50,- Kč Matěj Leisch z Vel. Omlenic; 40,- Kč Anna Pflegerová z Schimakenhofu a Terezie Draxlerová z Rojova.

 

         V srpnu došlo z okres. velitelství v Kaplici bližší vysvětlení ke kostelní krádeži a vráceny některé ukradené předměty; vrchol z uloupeného ciboria, víko bez křížku. Věci byly brzo po loupeži nalezeny u jistého kostelního lupiče, který je schovával u svého otce v Tiché a chtěl je prodat v Hor. Rakousku obchodníku s kovy. Při přechodu hranice v Cetvinách mu byly finanční stráží zabaveny. Lupič tvrdil, že věci dostal od své snoubenky Marie Pőstingerové, bytem v Blažkově. Tato udala, že věci koupila od neznámého muže za 20,- Kč jako hračku pro svou dcerku. Za spoluúčast na kostelní loupeži byla odsouzena k 6ti měsícům vězení.

 

         Farář nechal v Budějovicích u fy Schättinger ciborium opravit a znovu pozlatit za 420,- Kč. Dnes má tedy farní kostel dvě ciboria.

         V tomto roce bylo 38 narozených, 24 úmrtí (z toho 13 dětí) a 16 sňatků.

 

         1922

 

         11. - 18. března se konala renovace sv. misie za přítomnosti P. Jos. Hose z Plané u Marián. Lázní a P. Frant. Richtera z Budějovic. Velká účast věřících.

 

         Na Velký pátek se oteplilo, takže procesí se mohlo konat venku. Velikonoce byly opravdu radostné: Ve středu před svátky dovezl pan Jos. Gotsmich ze Střítěže, který se narodil v Bolech, svým potahem dva zvony, objednané u fy Rudolf Perner v Budějovicích.

         V Pondělí velikonoční byly vysvěceny opatem vyšebrodským Bruno Pammerem. Slavnost byla velkolepá: kromě kněží P. Nýdla a P. Kastnera, kteří asistovali, též školní katecheta z Kaplice Jos. Führer, okresní hejtman z Kaplice p. Houdek, přednosta stanice p. Pražák.

         Jako kmotry působily pí. Maria Forstnerová z Horšova, manželka omlenického starostyp. Jana Forstnera a pí. Maria Freibichlerová z Omleniček. První věnovala 800,- korun, druhá 600,- korun. Přes tři tisíce účastníků.

         Zavěšení obou zvonů obstaral místní hasičský sbor. Oba zvony vážily 100,5 kg a 241 kg (1 kg po 53,- Kč) a stály celkem s 2% daní 18 736, 89,- Kč.

 

         Od 16. října do 2. listopadu renovoval malíř Helminger oltář Panny Marie za 536,40,- Kč. Postříbření oltáře Jesu Christi 705,40,- Kč.

 

         V r. 1922 bylo 26 narozených, 17 úmrtí a 7 svateb.

 

         1923

 

         Koncem dubna byl obnoven P. Helmingerem z Attnang - Puchheimu oltář Srdce Ježíšova za 594,50,- Kč.

 

         V červnu zakoupena od Blasia Schättingera stříbrná patena za 244,- Kč.

         Začátkem června byly opraveny okapové roury na kostele klempířem z Kaplice za 564,20,- Kč.

 

         V červenci byly dosud nenatřené lavice v kostele natřeny truhlářem Midaschem ze Šejb. Nátěr stál 500,- Kč.

 

         V srpnu renovován záchod fary a komín na náklady patronátního úřadu.

 

         V říjnu postříbřena křtitelnice a nádoba na svěcenou vodu panem Schättingerem za 92,- Kč.

 

         V listopadu nově postříbřena lampa za 187,08,- Kč.

 

         Roku 1923 bylo 27 narození (12 hochů + 15 dívek), mezi nimi jedo nemanželské. 14 úmrtí (7 dospělých a 7 dětí) a 5 sňatků.

 

         Dvě poznámky z historie: V roce 1786 byly Vel. Omlenice přefařeny z Kaplice do Omleniček. Rojov byl do Omleniček přifařen dekretem z 6. listopadu 1857 č. 53840.

 

         1924

 

         V březnu bylo pozlaceno osvětlení hlavního oltáře firmou Schättinger z Budějovic za 1 530,- Kč.

 

         V červnu byly vybaveny varhany znovu zinkovými píšťalami stavitelem varhan z Budějovic Frant. Suratem za 2 010,- Kč.

 

         V srpnu byla fara a kostel omítnut a vymalován. Placeno patronátem.

         Renovována byla věž a zeď hřbitova nákladem farnosti.

 

         15. října provedl budějovický biskup Šimon Bárta v Omleničkách vizitaciza účasti vysokých hodnostářů církevní i civilní správy. (Děkan z Kaplice Schüttner, okresní hejtman Houdek atd.). Byla to velká slavnost s květinami, prapory, básněmi a hudbou.

 

         V klášteře vyšebrodském došlo k úmrtí P. Xavera Krause na zápal plic a opata Bruno Pammera, který cestou do Tišnovic u Kolína ve vlaku dostal infarkt, jemuž podlehl.

 

         Roku 1924 se narodilo 25 dětí (20 hochů a 5 dívek), zemřelo 17 osob (4 muži, 11 žen a 2 děti).

 

         1925

 

         23. května zvolen v klášteře Vyš. Brod nový opat: Tecelin Jaksch, kaplan z Boršova.

 

         21. září na druhou kostelní slavnost Sedmibolestné Panny Marie navštívil Omleničky poprvé patron opat Tecelin Jaksch a sloužil zde slavnostní mši za asistence četných sousedních kněží. Oslava svátku byla velmi okázalá: hasiči, hudba, učitelstvo s žáky, zpěv, recitace, květiny, zástupci obcí.

 

         Začátkem tohoto roku byl zdejší duchovní pastýř jmenován obcemi Omlenice a Zahrádky čestným občanem. Diplomy mu byly předány slavnostně večer uspořádáním pochodového průvodu s hudbou.

 

         V roce 1925 se narodilo 28 dětí (17 hochů a 11 dívek), mezi nimi i trojčata, která hned zemřela, zemřelo 14 osob (nejstarší 82 roků), sňatků 6.

 

         31. prosince 1925 byl vyvlastněn statek kláštera Vyš. Brod a převzat pozemkovým úřadem. Dosud se nenašel žádný zájemce.

 

         1926

 

         24. května eucharistický kongres v Čes. Krumlově. Z Omleniček se zúčastnilo s duchovním i 120 osob. Celková účast kolem 10 000.

 

         Od 24. do 27. září držel Dr. Josef Tibitanzl ve farnosti tzv. Triduum: zpovědi, přijímání a kázání. V neděli jubilejní procesí ke kapli Panny Marie Pomocné v Rožmitále. Při návratu byla vysvěcena nová kaplička v Chudějově.

 

         V měsíci říjnu byl omlenický statek předán pozemkovým úřadem p. Benešovi (údajně bez vyznání). Deputát: žito a oves pro varhaníka a faráře nebude letos dáván. Také interenia ze statku Omlenice, zatíženého kapitulou, nebudou letos vyplácena. Polní práce, stejně jako poskytování nutných povozů, jimiž byl dříve klášterní statek povinován faráři, mají na požádání poskytovat přifaření rolníci za mírnou odměnu.

 

         Nedostatek brambor a řepy nutí mnoho chovatelů vepřů a prasat na výkrm se toho pro letošek vzdát.

 

         Narozeno bylo v tomto roce 24 dětí (11 hochů a 13 dívek). Zemřelo 12. osob (nejstarší 86 let). Svateb 7.

 

         1927

 

         22. května byla vysvěcena zdejší menšinová česká škola, která je již dva roky otevřená, neboť povolení ministerstva nebylo možno dříve dosáhnout, protože se 3 osoby české menšiny stavěly proti.

         Zato se konalo vysvěcení co nejslavnostněji: kanovníkem monsignorem Polanským z Čes. Budějovic, kázání držel monsignor Melka, rektor biskupského semináře v Čes. Budějovicích. Hrála hudba Orlů rovněž z Budějovic.

 

         3. července byl v Čes. Budějovicích vysvěcen biskupem Šimonem Bártou na kněze František Wolfgang Pőschko z Bolů čp. 3.

 

         Pro kostel byl pořízen v červenci nový Borromeus převlek (bílý) u p. Jos. Neškudly za 1 350,- Kč. V září nové Segen Volum u sester Nejsvětější svátosti oltářní za 509,- Kč. V prosinci nový bílý Vesper-plášť u firmy Neškudla za 1 766,- Kč.

 

         Letos se narodilo 29 dětí (13 hochů a 16 dívek), zemřelo 18 osob (nejstarší 74 let). Sňatků 9.

 

         První sníh napadl opravdu na sv. Martina.

 

         1928

 

         V únoru zakoupeny 2 fialové komže pro ministranty s límci a rukávy za 360,- Kč u p. Jos. Neškudly.

 

         Jaro i léto bylo velmi suché, téměř nepršelo. V září nedal farní vodovod ani kapku vody. Voda na pití a vaření musí být přinášena z obecní studny.

 

         V prosinci zakoupena 3 fialová antipendia za 630,- Kč.

 

         Narozeno 24 dětí (12 hochů a 12 dívek), zemřelo 14 osob (nejstarší v 86 letech), sňatků 6.

 

         1929

 

         Kruté mrazy s množstvím sněhu postihly i naši farní obec. Kostel nebylo možno vytopit a tak se zpovídalo ve škole.

         První masopustní neděli vysvětil Dr. Jos. Tibitanzl novou sochu sv. Terezie s Ježíškem. S dopravou, instalací apod. stála 795,- Kč.

 

         Oteplilo se teprve koncem března, kdy ukázal teploměr +5°C. První bouře 13. dubna. V červnu deště, ukázaly se i kroupy.

         4. července po parném dni se večer přihnalo povětří se strašnou bouří, která způsobila velké škody hlavně v lesích. Od tohoto dne pěkné počasí, takže sklizeň dobře pokračovala. Rovněž září i říjen byly teplé, pěkné měsíce.

 

         Ve volbách do poslanecké sněmovny a senátu dne 27. října v Omlenicích zvítězila Christlich sociale Partei.

 

         V prosinci se strhla silná bouře s blesky a sněhem.

 

         Roku 1929 bylo 11 sňatků, 20 narozených (z nich 2 děti nemanželské), 14 úmrtí (nejstarší 84 let).

 

         1930

 

         Zima byla proti předešlému roku mírná. V lednu málo sněhu. Teprve 7. - 8. února sněhová bouře s vysokými závějemi. Nejnižší teplota byla naměřena 9. února -13°C.

 

         V březnu časté mlhy. Květen studený, teprve od 29.5 teplo.

 

         3. června se přes Omlenice přehnala bouře s krupobitím. Stalo se to za parného poledne a kroupy velikosti slepičích vajec zničily polovinu obilí.

         Ve farním dvoře bylo kroupami vytlučeno 10 okenních tabulí.

 

         Červenec horký a suchý.

         6. července další krupobití. V měsíci červnu a červenci bylo hodně bouří s údery blesků.

 

         16. srpna byla zakoupena bílá kněžská rocheta se srdcem Ježíšovým za 835,- Kč a křtící štóla za 65,- Kč.

 

         Objednány okapy na sakristii u zámečníka Grabensteinera v Kaplici. Také na kostele nově udělána část střechy. Výdaje na údržbu farního dvora spolu s materiálem činily celkem 749,48,- Kč.

 

         20. října napadl první sníh.

 

         V listopadu byla zakoupena nová monstrance za 4 800,- Kč. Je ze stříbra a silně pozlacena.

         Počasí v listopadu a prosinci chladné.

         Ceny obilí klesající: za kilo žita se platí 70 haléřů, stejně za oves. Zemědělec je při vysokých odměnách pracujícím a velkým daním k politování.

 

         V roce 1930 bylo 8 sňatků, 11 úmrtí (nejstarší zemřelý teprve 22 roků). Dvě osoby utonuly při koupání v rybníku v Bočkově. Narozených 22 (z nich 4 děti nemanželské).

         1931

 

         V tomto roce zima trvala dlouho. Nejvíce sněhu a největší mrazy byly v březnu. Setí jařin a polní práce začaly až 9. dubna, při čemž chladna trvají. Také v květnu je zima - stále se musí topit.

 

         Panuje velká nezaměstnanost. Většina zedníků a tesařů, kteří jezdili za prací do severních Čech, je dosud doma.

 

         Velké sucho v květnu a červnu způsobilo nedostatek krmení. Porosty řepy a zelí pro sucho a množství hmyzu, který se vyskytuje, jsou ničeny. Celé plochy polí jsou holé. Sklizeň sena rovněž slabá.

         Také žito utrpělo suchem, ale oves se zásluhou deště v srpnu mohl vylepšit, avšak vázla sklizeň. Na polích stál zčernalý a vzrostlý.

         Rolníci letos velice naříkají, jejich produkty - obilí a dobytek mají stále klesající cenu, ostatní zboží se však zdražuje. A k tomu vysoké daně! Mnozí nakupují slámu i seno.

 

         Úroda ovoce je velmi slabá a ještě se krade. Mnoho ovoce bylo zcizeno i na farské zahradě.

 

         Již v polovině října napadl sníh, naštěstí však sešel.

         V listopadu a prosinci skoro žádný sníh, ale velmi mlh a nezdravého počasí.

 

         Byla zakoupena socha sv. Leonarda za 270,- Kč a krabice na hostie za 66,- Kč.

 

         Letos celkem narozených 19, sňatků 8, úmrtí 19.

 

         1932

 

         Leden bez sněhu. Největší mráz -11°C. Také nejchladnější měsíc letošní zimy únor zůstal bez sněhu. Nejstudenější dny uprostřed února -18°C, -21°C.

         Březen rovněž velmi chladný, takže polní práce začaly až začátkem dubna.

         10. května sněžilo pak však příznivě.

         Pěkný byl i červen.

         V neděli 7. července se přehnala přes Omlenice a okolí v 7 hodin ráno průtrž mračen. Ve Střelcově Dvoře a Vracově byly potoky tak rozvodněny, že věřící nemohli do kostela.

         Žetí žita začalo 19. července. Úroda je letos dobrá. Koncem července a začátkem srpna bylo sice deštivo, ale zrno se dostalo dobře do stodol.

 

         V září a říjnu bylo pěkně a horko.

         První sníh napadl až na Všech svatých.

         Prosinec studený. Ovoce se urodilo dostatek, brambor méně.

         Obilná sklizeň sice dobrá, ale ceny nízké: oves 60-70 haléřů za kilogram, žito 70-80 haléřů. Rolníci si stěžují na vysoké daně.

         Je velká nezaměstnanost. V Omlenicích přichází 10 - 15 nezaměstnaných pro podporu.

 

         Rok 1932 byl významný pro věřící z Omlenic a okolí několika mimořádnými událostmi:

 

         Od 14. do 21. února se po deseti letech konala sv. misie, kterou vedl P. subperior Chmiel z Maria Schnee, dále se zúčastnil Dr. Antonín Schőn ze Zwittau a řada dalších významných kněží.

         Za velké účasti věřících se udál návrat nevěřící Kateřiny Schestakové z Vel. Omlenic, která za pobytu v severních Čechách odpadla od víry a znovu se kajícně vrátila do lůna církve.

 

         V červenci byl pořízen přes firmu Wikinger z Krumlova obraz od Oskara Hoffmanna z Rychnova u Jablonce nad Nisou „Hleď, stojím před dveřmi a klepám“ za 700,-Kč.

 

         Letos narozených 18, svateb 10, zemřelých 16 (nejstarší 87 let).

 

         1933

 

         V lednu mnoho sněhu a mrazy kolem -16°C. V únoru další nový sníh a chladna.

         2. března mráz -10°C.

 

         4. -8. března nová misie P. Chmiela a Dr. Ullnera za velké účasti věřících z Omlenic a okolí.

         Během března napadlo silně sněhu, takže provoz na silnicích byl na čas přerušen.

         Polní práce až koncem března.

         Celý duben ráno mrazíky.

         Květen a červen chladný. Sklizeň sena a odkvět stromů špatný. Velmi málo slunce.

         Červenec obstojný. Obilí dobře sklizeno. Slámy letos dostatek, zrna průměrně. Bramborů bohatě a dobře sklizeny. Ovoce dostatek: jablka malá, hrušky průměrné.

 

         V září napsal Místní odbor MJP (Národní Jednoty Pošumavské) žádost o konání českých bohoslužeb. Bylo mu vyhověno a od 24. září bude jednou v měsíci sloužena česká mše.

 

         Letos 26 narozených (17 hochů a 9 dívek), mezi nimi i dvojčata, 7 svateb a 16 úmrtí (nejstarší 90 roků).

 

         1934

        

         Únor byl jako obvykle nejchladnější.

 

         Masopustní týden byl celý věnován zpovědím a kázání P. Franze Bergmanna.

         29. března zasety jařiny. 3. dubna oves.

         30. března první bouře.

 

         V dubnu a květnu jsou abnormální vedra a málo dešťů.

         Sklizeň sena slabá. Vedra v červnu i první půli července.

         24. června byl slavnostně odhalen pomník padlým. Jeho svěcení provedl a rovněž slavnostní projev držel profesor Dr. Petersilka. Po něm promluvil jménem komité starosta Schwarzenberger.

 

         11. července začaly žně.

         Dne 28. a 29. července se konal 5. mezinárodní den německých katolíků v Krumlově a zúčastnila se ho i většina omlenických občanů.

         Srpen byl horký a měl málo srážek.

         Celý podzim byl krásný. Úroda brambor velmi dobrá a dobře byla i sklizena. Též ovoce bylo bohatě, ale bylo drobnější.

 

         Listopad měl málo srážek a kolem 21. 11. mrazíky kolem -5°C. Koncem měsíce přestala téci voda z vodovodu a ze zcela prázdné dvorské studnynebyla voda pitná.

 

         Před vánočními svátky obdržel farář dekret biskupské excelence Simona Bárty, že je jmenován čestným konsistorním radou.

 

         Narozeno 22 dětí (10 hochů a 12 dívek), zemřelo 13 (9 dětí a 4 dospělí), 4 svatby.

 

         Stále více lidí hledá práci. Všeobecně se hovoří o tom, že na jaře 1935 vypukne válka.

 

         1935

 

         Koncem ledna odešel říd. učitel zdejší školy Josef Matschl do pense a vedení obecné školy převzal učitel Bicka.

 

         Březen byl až do 19. III. nejchladnější měsíc. Pak nastalo prudké oteplování a tání, že mohl být zčásti zaset oves a jařiny. Koncem měsíce se ochladilo a 29. března se strhla sněhová bouře.

 

         Rovněž duben chladný, teprve 11. IV. dokončeno setí ovsa.

 

         10. - 13. března P. Josef Klameth z Maria Schnee držel pro věřící „Triduum“, zpovídal a kázal za velké účasti obyvatelstva z Omlenic a okolí.

 

         O velikonočních svátcích bylo krásně: slunečno a teplo. Na velikonoční úterý se však ztrhla prudká bouře, která postihla nejvíce Tichou, Rychnov nad Malší, Malonty, Terčí Ves a Nové Hrady kroupami a velkou vodou.

 

         1. května při 0°C sněhová bouře, 2. května bylo -6°C, teprve po 10. květnu tepleji.

 

         Ve volbách do poslanecké sněmovny a senátu 19. května bylo zde silně agitováno pro tak zvanou Henleinovu stranu (Henlein je odpadlý protestant). V Omlenicích se však umístil až na druhém místě za Christl. sociale Partei.

 

         V létě málo bouří, ale i málo krmení a slámy.

 

         V červenci musel farář na žádost patrona vyklidit velkou světnici ve dvoře. Věci byly přeneseny na faru, kde je velmi málo místa. Stejně tak odstranit schody vedoucí od sakristie do dvora a přístup zazdít - k velké škodě kostela a navzdory protestům faráře. K oběma oratoriím teď není žádný přístup. Způsobí to při dlouhotrvajícím špatném počasí velké škody.

 

         První sníh napadl letos až 21. listopadu. Začátkem prosince v noci při 0°C ho připadlo tolik, že svou váhou lámal ovocné stromy. Rovněž v lesích revíruHodenice váha sněhu způso- bila nevyčíslitelné škody. Polom přes 5 000 pevných metrů.

         V neděli 29. prosince shořel nepojištěný hostinec a dvůr Marie Putschőglové v Omlenicích. Majitelka se dostala do velké nouze.

 

         V tomto roce bylo 22 narozených (11 hochů a 11 dívek), zemřelo 14 osob (8 dospělých a 6 dětí) Nejstaršímu zemřelému bylo 90 let. Sňatků 6.

 

         Pro církev bylo významné ustavující shromáždění katolického spolku mladých mužů v Omlenicích, při němž byl přítomen Dr. Lanzen Niescher, profesor náboženství z Čes. Budějovic (25. února 1935).

 

         Pan František Blaha daroval pro kazatelnu nové lemování a povlak.

 

         1936

 

         Na požárem poškozenou Marii Putschőglovou (29. prosince minulého roku) se na zdejší faře sešli milodary: z farnosti Ronberg 160,- Kč, Rožmitál 176,65,- Kč, Blansko 48,- Kč, Dol. Dvořiště 53,- Kč, děkanský úřad Kaplice 340,- Kč, děkanský úřad Ottau 50,- Kč, Horní Dvořiště 30,- Kč; v Omlenicích obnášela sbírka 67,90,- Kč a byla zaokrouhlena na 100,- Kč. Svaz mladíků z Omlenic daroval z divadelního představení čistý obnos 100,- Kč.

 

         Leden mírný, jen 16. I. naměřeno -7°C. Také únor vlahý kolem +5°C. Vítr a déšť. Teprve po 4. únoru nastala značná zima se sněhovými bouřemi. Březen suchý a teplý. 20. března začaly polní práce.

 

         Pro postní čas zakoupeno fialové mešní roucho za 317,- Kč.

 

         Na velikonoční neděli celý den sněžilo.

 

         13. dubna vysvětil vikář Franz Schützner, děkan v Kaplici, prapor Svazu katolických mladíků v Omlenicích, slavnostní řeč pronesl ředitel měšťanské školy z Kaplice Hans Sailer, polní mši sloužil místní farář.

         Přes nepříznivé počasíse zúčastnilo mnoho lidí. Ze spolků jen Burschenbund (Svaz mladíků) z Rožmitálu s praporem, ostatní pro špatné počasí a cesty vynechaly.

         Kmotrami praporu byly paní Maria Freibüchlerová z Malých Omlenic, toho času presidentka Svazu katolických paní, dále paní Maria Lauseckerová z Putschőgelhausu a paní Teresia Blaha z Vel. Omlenic.

         Prapor dodal Církevní umělecký ústav z Bratislavy za 960,- Kč.

 

         24. dubna padal sníh. 1. května byla první bouře. Celý květen velmi studený a deštivý, stejně i červen. Sena dostatek. Obilí mělo poloviční výnos. Brambor též málo. Rovněž ovoce nemnoho a bylo červivé.

         V srpnu a září jen několik pěkných dní. Na sv. Václava při 0°C sněžilo.

         V říjnu pršelo a sněžilo trvale, takže orba a polní práce postupovaly velmi pomalu.

         28. října 1936 byla uspořádána v obci poprvé společně s českou menšinou akademie na počest 18. výročí založení republiky.

 

         Narozených 22 (z nich 3 děti nemanželské) 15 hochů a 7 dívek; sňatků 6, úmrtí 15 osob, z nich 3 děti. Nejstarší zemřelá Marie Stacherlová měla 85 let.

         1937

 

         Zima byla snesitelná, jen 25. ledna bylo -10°C.

 

         Koncem dubna a začátkem května nechal patron přestavět firmou Křížek z Vodňan farní dvůr.

         Z malé stodoly se stala stáj pro vepře a chlév pro slepice. Část stodoly byla přistavěna na komoru pro dřevo. Kůlna byla změněna na stodolu, takže bylo dosti místa na obilí. Dále byly postaveny nové záchody a druhý komín , čímž bylo umožněno vytápět dvě malé místnosti novými kamny. Půda byla vydlážděna. Kuchyně získala vylámáním druhéhé okna více světla a byla vybavena novým moderním zařízením.

 

         Koncem května obdržel farář povolení navštívit Karlovy Vary. Doprovázeli ho P. subprior Pius a P. Konstantinosi. Pater Udalrich spravoval za nepřítomného farnost.

 

         Květen byl horký.

 

         V červnu na svátek Petra a Pavla měl v Omleničkách primici nový kněz Franz Freibü- chler z Hodenic. Kázal děkan z Malšína Pater Benedikt Kastner. Primiciant byl ustanoven jako německý kaplan v Prachaticích.

 

         K velké zlosti všech zlodějů ovoce byl zřízen nový plot kolem farské zahrady. Mohlo být prodáno za 600,- Kč ovoce.

 

         Sklizeň obilí i brambor byla velmi dobrá.

 

         Farář se stal předsedou místní školní rady.

 

         28. říjen 1937 byl slaven opět společně. Hlavní projevy obsahovaly vyjádření řídící učitelky Dolanské i starosty Schwarzenbergra pro mírovou spolupráci s Čechy. Následovalo společné vystoupení německých i českých dětí.

         Řídící učitelka ve výslužbě Kadletzová věnovala pro pomník padlých náhrobní svítilnu, která byla hned umístěna a stala se příkladem opravdové spolupráce.

 

         Narodilo se 6 hochů a 11 dívek. Sňatků 7. Zemřelo 5 mužů, nejstarší Johann Draxler z Rojova (77 let), nejstarší Češka Teresie Benešová (71 let), dále dvě děti.

 

         1938

 

         Zima nebyla zlá. Nejchladněji bylo 5. ledna -12°C.

         30. ledna usneseno hasičským sborem Omlenice zakoupení motorové stříkačky. Cena 17 500,- Kč.

 

         Řídící učitel Chromý byl z Bujanova přeložen jako řídící učitel do Omlenic. 1. února byl uvítán ve škole místní školní radou, zástupci obce Omlenice a Zahrádky, zástupci „Reifeisenky“ a kláštera Vyš. Brod, zástupcem revíru fořtem Pellechem a pozdraven hasiči. Přislíbil dobrou spolupráci všem.

 

         V březnu již teplé dny a 20.3. a pak 23., 24., a 25.3. byly bouře.

 

         Celý duben však téměř denně sněžilo a ráno mrzlo. Podle sdělení Státního úřadu meteorologického byl letošní duben nejstudenější za posledních 165 let.

 

         13. března vtrhly útvary německého vojska do Rakouska.

 

         Již v březnu se všechny německé strany včlenily do SDP (Sudeten Deutsche Partei), která v následujících volbách zvítězila.

         Starostou byl zvolen Pavel Schimanko, sedlák v Omleničkách čp. 24, který 12. června 1938 převzal úřad. Obecním písařem se stal Jan Chromý, říd. učitel v Omleničkách.

         Heslo „Nový život táhne do obce“ vneslo nebývalou aktivitu do řad německých nacio- nalistických sil.

 

         21. května vyhlásila československá vláda částečnou mobilisaci.

 

Historické změny r. 1938:

         Předehra v Rakousku, kam 18. a 19. března vtrhla německá vojska. Tento „Einmarš“ posílil naděje Němců v Čechách. Opatření československé vlády se omezilo na odevzdávání zbraní, radioaparátů apod.

         24. září byla vyhlášena všeobecná mobilisace. Následoval úprk funkcionářů SDP a starosty Omlenic do Německa. Ostatní vojnou povinní tráví noci v lese a ve více zapadlých vsích. Obec Omlenice byla obsazena německým vojskem v neděli 2. října. O půl šesté hodině večer vpochodovaly německé útvary po silnici z Velkých Omlenic do Omleniček vítány obrovským jásotem obyvatelstva.

 

         Až sem pořídil zápis P. Martin Maxa. Nyní pokračuje P. Quirin Ludwig Pinner:

 

         Při příchodu německého vojska 2. října byl zastřelen český pěšák František Staněk z krajiny u Prachatic. Byl střelen při vchodu do vsi u dvora čp. 1, do břicha a obdržel od děkana Maxy ještě poslední pomazání.

         Jeho mrtvola byla převezena československými vojáky přes Kaplici do Čes. Budějovic. Jeho smrt vznikla na základě nedorozumění. Jinak proběhl „einmarsch“ bez třenic.

         Obecní kronika záležitost upřesňuje:

         Ještě pozdního odpoledne 2. října přišla do Omleniček osmičlenná česká patrola a když opouštěla při jižním východu u statku čp. 1 vesnici, přijely první německé pancéřové vozy. Velitel české hlídky, poddůstojník, rozkázal střílet. První pancéřový vůz opětoval střelbu strojní puškou. Jeden český voják František Staněk z Prachaticka byl usmrcen střelou do břicha a obdržel od děkana Maxy ještě poslední pomazání. Dva jiní vojíni byli zraněni, zbytek se dal na ústup. Všichni byli převezeni českými vojáky přes Kaplici do Čes. Budějovic.

         V noci byly budovy opuštěné Čechy (panský velkostatek a budova české školy) prohledány a v první budově nalezeny 4 vojenské pušky a v koši ruční granáty.

 

         Opat kláštera Vyš. Brod, patron omlenické fary Tecelin Josef Jaksch byl 22. listopadu 1938 zatčen. 21. prosince 1938 byl zvolen P. Dr. Dominik Franz Kaindl, zrozený 28. 11. 1891 v Kamenné, který zde 6. června 1915 slavil primici, opatem - koadjutorem. Ten je nyní našim patronem, ale hospodářské věci rozhoduje světský (nekatolický) správce kláštera Dr. Kindelmann.

         V letošním roce bylo celkem 11 svateb, z čehož se tři konaly s delegací na Maria Schnee.

         Narozených 22 (8 hochů + 14 dívek); 5 dětí bylo nemanželských, 1 se narodilo mrtvé. Úmrtí 7 (2 děti pod 1 rok, jeden voják 26 let, 4 muži 57, 68, 73 a 81 let).

 

         Dodatek:

         Přezkoušení hromosvodu provedeno 2. června 1938.

         Přestavba fary v minulém roce (1937) stála celkem 57 160 Kč.

 

1939

         Následují dodatečné české záznamy ze srpna 1959

 

1942

         Výuka náboženství ve škole je nepovinná. Rodiče podávají písemnou přihlášku.

 

1945

         25. a 26. ledna projížděl z Osvětimi (Polsko) do Mathausenu (Rakousko) zpět transport

         smrti. Mrtví a na smrt zesláblí byli z přeplněných vagónů vyhazováni podél trati. 64

         obětí polské, francouzské, holandské a belgické národnosti bylo sebráno, částečně i ex-

         humováno a pohřbeno do společného hrobu na návrší u lesa mezi Omlenicemi a

         Omleničkami.

         Roku 1946 pomník, jehož konečná úprava v roce 1961. Církevní pohřeb obětí se konal

         30. května 1946 za účasti 3 kněží cisterciáckého řádu z Vyš. Brodu, vojenské posádky a

         mnoha občanů.

 

1946

         Odsun Němců a osídlování bylo prováděno do konce roku 1947. Mnozí osídlenci

         usedlosti vyrabovali a odcházeli. Chátrání opuštěných domků i usedlostí, krádeže kry-

         tiny a trámů. Některé vesnice úplně vylidněny a opuštěny. Např. Střelcův Dvůr

         (Unterberg), kde býval mlýn, nová pila a úhledné domky zedníků, Roje (Roiden);

         jiné vsi vylidněny zčásti: Boly, Chudějov, Šejba, Hodenice. Zahrádka byla úplně

         opuštěna až r. 1960, když se vystěhovala rodina Stőperů (4) a Christů (6).

 

         11. srpna 1946 velké krupobití zničilo úrodu, mnoho střech a oken.

         Pater L. Pinner z Omlenic od 28. 7. 1946 spravuje faru v Rožmitále.

 

1948

         11. dubna (Bílá neděle) poslední mše P. Ludwiga Quirina Pinnera, který dobrovolně

         odchází do Rakouska († 21. 1. 1968 v cisterc. klášteře v Rainu).

         Do konce r. 1948 dojíždí do Omleniček v neděli odpol. P. L. Vojáček.

 

1949

         Od 1. ledna spravuje omlenickou faru P. Václav Kaše, kaplan v Kaplici.

         Od 4. září 1949 ustanoven administrátorem P. Lad. Berounský - Vojáček, Hor. Dvořiště

         spravuje excurrendo.

         Říjen - elektrifikace Omleniček a přifařených obcí. Sbírka na elektrifikaci kostela.

 

         Konfiskace půdy církve. Výmětem ONV v Kaplici čj. 611-25/5-1949 z 10. 6. 1949 byla vykoupena půda, patřící dosud farnímu obročí v Omlenicích, zapsaná ve vložce 192 a 237

         pozemkové knihy katastr. území Omlenice.

 

         Pole                                                                    Louky

         kat. č. 404            87,97 a                                   č. kat. 405/2                  5,11 a

                   459/2          48,02 a                                             405/7          10,25 a  pastvina

                   475/8          34,83 a                                             433/13        44,30 a

                                      13,40 a                                                               28,83 a

                   431/2          31,12 a                                             466/6          29,85 a

 

         Řím. kat, farnímu obročí v Omlenicích se ponechávají ve vlastnictví tyto nemovitosti:

         ve vložce č. 92

         č. parc. 35 o výměře     0,03,75 ha  -        dům č. 2

                   " 367          "        0,13,24 ha  -        zahrada

                   " 368/1       "        0,09,24 ha  -        zahrada     = 62,40 arů zahrada

                   " 369          "        0,39,92 ha  -        zahrada

 

         ve vložce č. 237

         č. parc. 466/3 o výměře  0,15,25 ha -        louka         

                   " 466/7       "        0,27,02 ha  -        louka

 

         Vykupuje se tudíž pro stát:  3 ha 63 a 53 m² půdy.

         Farnímu obročí zůstává:      1 ha 10 a 42 m² půdy.

                                      Pozn. ve skutečnosti pouze zahrada 62,40 ha.

 

         O náhradě za vykoupené pozemky již nikdy nebylo jednáno.

         Ve skutečnosti byly pozemky bez náhrady zabrány - jako všzde církevní majetek.

 

         15. prosince slavnostní rozsvícení obce.

         V kostele bylo elektrické osvětlení provedeno na jaře 1950.

 

1950

         Zákon o manželském právu.

         Církevní matriky do Stát. archivu v Rožmberku.

         Založeno JZD II. typu, do něhož pojati všichni zemědělci.

 

1951

         Bylo rozhodnuto o zrušení osady Střelcův Dvůr a mlýna Otrasova, který od r. 1945 nebyl

         v provozu. Usedlost slouží pouze zemědělským účelům.

 

1952

         V květnu mrazy. Nebylo ovoce.

 

1953

         JZD přechází na III. typ - rozorání mezí.

         Ruší se lístkový systém na potraviny a textilní zboží.

         Měnová reforma 1 : 50.

         Budova čp. 37 - bývalá německá škola - dána k dispozici MNV.

 

1954

         Na jaře dovezen pro věž zvon o váze cca 300,- kg ze zrušeného kostela v Kapličkách u

         Vyš. Brodu. Rovněž skleněný lustr pro zdejší kostel a kříž, visící v lodi na epištolní stra-

         ně.

         Od 1. dubna 1954 po odchodu ThDr. Růžičky administruje P. Vojáček též v Rožmitále.

 

1955

         17. ledna sněhová vichřice způsobila v lesích 20 - 40% polomy. Od 1. prosince se stává

         administrátorem v Omleničkách P. Bohumil Mráz.

 

1957

         Od 1. září přichází z Prachatic P. Karel Rendl, P. Bohumil Mráz odchází do Jarošova.

 

1959

         Srovnání se zemí obce Střelcův Dvůr a mlýna čp. 25, 26. V Omlenicích čp. 12, 19, 20;

         v Omleničkách čp. 9. Rovněž některých domků  v Rojích a Bočkově.

         V JZD všichni zemědělci kromě Fr. Kozojeda, K. Hlaváče, M. Švagrové a J. Draxlera.

         1. srpna 1959 ustanoven v Omleničkách P. Antonín Lyko administrátorem. Přišel z

         Boršova n/Vlt.

 

1960

         Opravy na kostele (střecha, okapy), vybílena sakristie, výměna dřevěného plotu

         zahrady za pletivo.

 

1961

         Výsadba ovocných stromů.

         Zasklení 49 okenních tabulí kostela.

         3. -6. července oprava zdí kolem kostela, opraveno schodiště k postrannímu vchodu do

         kostela a omítka zdí nad tímto vchodem. Proti vchodu hlavnímu opraveny postranní zdi

         schodiště.

         16. července 1961 odhalen památník u hromadného hrobu obětí německého fašismu.

         Sloučena obec Strádov a Omlenice. Předsedou MNV se stal řed. školy Václav Kučera,

         tajemníkem František Drnek.

         Sloučení okresu Kaplice a Čes. Krumlov.

         Od 1. září zaniká JZD a zřízeny Státní statky. Všichni zemědělci se stávají jejich za-

         městnanci.

 

1962

         Slabá úroda brambor. K zimnímu uskladnění se přiděluje 50,- kg na osobu.

         Zima tuhá, hodně sněhu. Zajíci vnikali do zahrad. Ve farním sadě zničili všechny mladé stromky.

 

1964

         Na jaře nový plot a výsadba ovocných stromků.

         23. listopadu zavěšeny nové modřínové dveře na kůr kostela.

         26. listopadu postaven u silnice nový modřínový kříž.

         Obé zhotovil p. Alois Pecha z Blažkova.

 

1965

         Od 25. května do 30. června oprava omítek na farní budově.

 

1966

         V dubnu opravy svatostánku - zlacení, 8 svícnů, svatostánku P. Marie, křtitelnice a 2

         křížky oltářní.

         6. června oprava komínů na farní budově.

 

         V tomto roce byl proveden 28. února soupis zvonů:

         1. zvon - původem z Kapliček:

         Průměr:   0,84 m           Nápis: Anno Domini 1590

         Výška:     0,80 m          Venite omnes, qui auditis me

         Váha:       300,- kg                  ad audiendum verbum Domini

 

         2. zvon

         Průměr:    46,5 cm                  Nápis: Franciscus Ser. Hollender

         Výška:      45 cm           in Linz 1868

         Váha:        70,- kg                   Výzdoba figurální: sv. Josef, sv. Antonín Pad.

                                                        Madonna, sv. František Seraf., klečící

                                                        světec s lopatou.

         Oba zvony mají dřevěnou hlavu.

 

1967

         28. března - 10. dubna po mírné zimě zmeliorována severní strana kostela a upraven

         vedlejší vchod do kostela. Stejná úprava kolem celé hospodářské budovy na sadě.

 

1968

         Popis politických událostí.

         Oprava omítek fary i hospodářských objektů.

         Malování na faře.

 

1969

         Politické události.

         21. května - 3. června zřízena garáž pro auto  úpravou starého kurníku.

         Od 24. listopadu nastává dlouhá a tuhá zima. První sníh zůstal ležet  a stále připadává.

         Problémy s prohrnováním silnic.

         Zima trvala ještě v dubnu  a i v květnu ještě mrzlo.

 

1970

         Při tání sněhu pravidelně a trvale zatopeny sklepy. Odčerpávání vody požárníky a pod.

         Srpen: oprava kostelních lavic. Za nimi uvnitř opravena omítka.

         1. - 12. září vyměněno na půdě kostela elektrické vedení pancéřovými kabely. Vyvedeno

         též 3fázové vedení na věž ke zvonům. Elektrifikace zvonění ve dnech 4. - 11. listopadu.

         20. prosince sloužena první mše u nového oltáře čelem k lidu. Oltář, sedilia a ambon byl

         zhotoven ve Vimperce.

 

1971

         25. - 26. března provedena přestavba Božího hrobu v oltářní menze pod oltářem P. Marie.

         Křišťálový lustr (z Kapliček) byl věnován kostelu ve Frymburku. Místo něho zavěšeno

         osvětlení žárovkou.

         19. - 21. dubna staré lavice v kostele nahrazeny dobře zachovalými a pohodlnými z

         českobudějovické katedrály.

 

1972

         9. - 10. března výměna okapních žlabů na kostele. Renovace ciferníků věžních hodin.

         Rekonstrukce věžních hodin na elektrický pohon byla zahájena 9. března. 19. -22.

         prosince montáž.

         Celkový náklad 43 000 Kčs uhradi MNV.

 

1973

         Osvětlovací těleso ze stropního oblouku.

         Koncem ledna montáž elektrické výbojky před presbytářem.

         Úprava interiéru kostela a sakristie.

         29. července vysvěcen nový oltář biskupským vikářem ThDr. Krčálem z Vyš. Brodu.

         Opravy a modernizace většího rozsahu.

 

1974

         28. - 29. září vybílení zdí kostela až k oknům lodi a snížení zavěšení obrazů Křížové

         cesty.

         3. -25. října nátěr lavic, restaurace obrazů Křížové cesty a sochy sv. Václava.

 

1975

         Koncem školního roku zároveň ukončila svou činnost ZDŠ v Omlenicích.

         16. října odchází P. Lyko do Stráže n/Nežárkou.

 

1976

         15. října 1975 jmenován na faru v Omleničkách rodák z Milevska Gabriel Vlastimil

         Kofron.

         Kritická charakterisace života omlenických obyvatel.

         Snaha pana Peška udělat z fary dům pečovatelské služby byla zamítnuta.

 

1977

         únoru +20°C, ale v březnu a dubnu mrazy a sníh. 4. dubna -6°C, napadl sníh a ležel 14

         dní.

         V květnu ráno 0°C, ve dne +10°C.

         „Charta 77“ a dění okolo.

         K 31. květnu přeložen administrátor do Suchdola nad Lužnicí. Do Omleniček dojíždí v

         neděli dopoledne P. Karel Šmákal z Římova.

 

 

                                      Pořadí

                   omlenických farářů od vysvěcení kostela 17. října 1722.

 

1. P. Florián  Ondřej Grill, administrátor této benefice. Kazatel celestián, národnosti české,

                   rodák z Benešova, zemřel dne 18. dubna 1737 ve věku 50 let.

 

2. Ignác Bernard Jan Dreyer, národnost česká, rodák z Kaplice, administrátor od 8. února 1740,

                   odešel r. 1743.

 

3. P. Jan Rippl, národnosti české, rodák krumlovský, který r. 1575 dne 7. června z tohoto místa

                   odešel.

 

 

4. P. Matouš Stainke, národnost česká, rodiště Český rychnov (Bohemo-Richnoviensis), který

                   r. 1764 odešel jako kněz do Horní Vltavice (Ober-Moldaviam).

 

5. P. Matouš Großinger, nár. české, rodák z Omleniček (Micro Umlowicensis), který byl dne

                   23. dubna 1788 jmenován titulárním děkanem tohoto místa. Odešel dne 1. červen-

                   ce 1801.

 

6. P. Melchior Hernsch, národnost česká, rodák z Rožmberka, odešel 19. prosince 1815.

 

7. P. Josef Kletzer, národnosti české, rodák z Hořic (Hoericensis), který se zde stal prvním

                   osobním kaplanem a r. 1816 farářem. Odešel dne 28. července 1829.

 

8. P. Ondřej Schmidt, národnost Čech, rodák České Budějovice, působil od 27. července 1844,

                   odešel 28. června 1875 do Budějovic.

 

9. P. Šimon Petersilka, národ. Čech, rodiště Č. Budějovice, narozen 6. října 1801, vysvěcen

                   26. srpna 1827. Kaplanem v Hořepníku 1827, Chrášťany 1829, Cooper. Adams-

                   freiheit 1831, kaplan Chejnov 1832, Zbinice 1834, Soběslav 1835, farnost Omle -

                   nice 1844, lokalista v Nové Bystřici 6. dubna 1848, osobní farář 1853,

                   protoparochus (hlavní farář) v Nové Bystřici 10. října 1856, odkud odešel 13.

                   dubna 1858.

 

                   Administrátoři intercalares (zastupující)

                   Jiří Gauß, mnich vyšebrodský, sv. řádu cisterc., narozen v Budějovicích 3. 2.

                   1811, člen řádu jmenován 23. září 1833, profesor od 1. března 1835, řádový

                   kazatel 13. 5. 1835, primit. 16. 5. 1935, coop. Rožmitál 1836, Něm. Rychnov

                   1839, Malšín 1842, capell. auxit. Něm Rychnov u Kapliček (Rychnůvek) 1847,

                   admin. zastupující Omlenice 1848, kněz Kapličky 1850, farář Hor. Dvořiště 1856,

                   tajemník vikáře vyšebrodského 1862, odešel v Pánu v Hor. Dvořišti 24. března

                   1869.

 

                   Jan Iserle, narozen v Pohoří 2. 11. 1808, vysvěcen 13. 5. 1835, kaplanem v Terčí

                   vsi, zast. admin. 1850 - 6. 3. 1852.

 

10. P. Jan Iserle, od 6. března 1852 až do 31. ledna 1878, kdy resignoval. Zastupoval ho od

                   1. února do 7. března 1878 Nivardus Bernard Rudovský, mnich vyšebrodský sv.

                   řádu cisterc., místo narození Tynhořov 30. června 1840, uveden za člena řádu 17.

                   dubna 1862, simpl. profes. 18. dubna 1863, sollemnis profes. 8. srpna 1866,

                   presbyt. ordin. 22. července 1866, primit. 19. srpna 1866, kaplan Malšín 3. říjen

                   1866, kaplan Přídolí 29. prosince 1868, conventual. 3. říjen 1877, provizorním

                   zástupcem administrátora Omlenice 1. února - 7. března 1878. Zemřel 21. listo-

                   padu 1886.

 

11. P. Konrád Antonín Krepper, vyšebrodský mnich řádu cisterciáckého, narozen Heuraffl

                   (Přední Výtoň) 14. leden 1833, do řádu vstoupil 21. září 1854, solem. profes. 5.

                   dubna 1858, řádovým presbyterem 1. srpen 1858, primit. 22 srpen 1858, kaplan

                   Stropnice 5. listopad 1859, kaplan Hořice 8. srpna 1861, kaplan Dol. Dvořiště 30.

                   červen 1869, kaplan Hor. Dvořiště 16. září 1870, administr. farnosti Kapličky 29.

                   duben 1872, zástup. administr. Omlenice 7. 3. 1878, zákonitě jmenován admini-

                   strátorem farnosti Omlenice 1878.

                   Dne 31. ledna 1887 jmenován farářem Dr. Konrád Krepper reverendis vyšebrods-

                   kého kláštera D. D. opatem Leopoldem Vackářem (Ant. Watzhařz). Denominatus

                   Granarius kláštera Vyš. Brod. Spravoval farnost jako její administrátor

                   interimalis succesit (až do své smrti) † 1901.

 

12. P. Maxmilián Jan Schinko, mnich vyšebrodský sv. řádu cisterc, narozen v Budějovicích

                   7. února 1844, uveden do řádu 20 srpna 1861, solem. profesus 27. srpna 1865,

                   řád. presbyter 18. březen 1867, primit 25. března 1867, kaplan Něm. Rychnov,

                   Malšín, Hořice, Vyš. Brod. Knihovník sacrista a cantor (zpěvák) v klášteře.

                   1. února 1887 farář v Omlenicích, resignoval z příčiny agritudinis (choroba) dne

                   23. března 1888 a vrátil se do kláštera dne 30. dubna 1888. Zemřel 1908.

 

13. P. Benedikt Michel, naroz. ve Vansdorfu 16. září 1845. Do řádu vstoupil 16. července

                   1871, prof. 28. září 1871, kaplan Dobrá Voda, Rožmitál, Malšín, Horní Dvořiště.

                   Farář Omlenice dne 29. dubna 1888, Boršov 8. ledna 1895. Zemřel 1908.

 

14. P. Sigismund Bredl, naroz. Kuschwarda (Kunžvart) 15. prosince 1862, řád 24. října 1885,

                   prof. 15. srpna 1885, kaplan Malšín, Dobrá Voda, administr. farnosti Omlenice

                   8. ledna 1895 do 7. dubna 1904, pak farář v Dobré Vodě.

 

15. P. Ernest Kinzl, naroz. Vyš. Brod 2. 5. 1864, prof. 29. 6. 1889, ordin. 21. 7. 1889, kaplan

                   Horní Dvořiště 27. 12. 1890 - 1. 9. 1896. Mag. Novitiorum - 1897, cooper. Vyš.

                   Brod 18. 11. 1897 - 7. 4. 1904, farář Omlenice 7. 4. 1904 - 13. 6. 1907.

 

16. P. Karel Kraus, naroz. Jindř. Hradec 10. 1. 1864, prof. 29. 6. 1889, ord. 23. 7. 1889,

                   kaplan Boršov, farnost Kapličky a od 23. 7. 1907 administr. farnosti Omlenice až

                   do 1. 4. 1913.

                   † 16. 6. 1923 jako Ludvík Kraus, katecheta měšťanské školy na české měšťance v

                   Bílině.

 

                   Od 1. 4. 1913 do 1. 5. 1913 zastup. administr P. Gerard Nýdl, naroz. Voselno

                   18. 6. 1875, ord. 1900.

 

17. P. Fridericus Quatember, nar. 17. 11. 1865 Kamenná, prof. 13. 7. 1890, ord. 20. 7. 1890,

                   kaplan Něm. Rychnov 26. 7. 1891 - 1. 8. 1894, kaplan Malšín 1. 8. 1894 - 14. 4.

                   1901, ekonom a granarius 14. 4. 1901 - 22. 1. 1911, sekretář zál. zeměděl. pro

                   dominium Vyš. Brod do 1. 5. 1913, administr. farnosti Omlenice od 1. 5. 1913 -

                   1. 2. 1920.

18. P. Martin Maxa, nar. 25. 12. 1870 v Budějovích, vest. 24. července 1889, prof. 9. července

                   1893, ord. 17. 7. 1893, sac. auxil. Boršov 17. 9. 1894 - 7. 1. 1895, coop Dobrá

                   Voda 9. 1. 1895 - 1. 9. 1905, conventual 1. 9. 1905 - 7. 1. 1906, sac. aux. Stropnice

                   7. 1. - 16. 7. 1906, coop Boršov 1. 8. 1906 - 26. 9. 1911, farář Hořice 26. 9. 1911 -

                   19. 2. 1920. Farář Omlenice 19. 2. 1920 - 1. 5. 1940. Sepulrus in coemetrio

                   superiori immediate iuxta crucem a dextris versus septentrionem. (Zemřel v

                   Omlenicích 22. 9. 1943. Pohřben v Omlenicích na hřbitově 25. 9. 1943).

 

19. P. Quirin Ludvík Pinner, nar. 30. července 1901 ve Svatomírově, farnost Hor. Dvořiště,

                   novicem 20. 8. 1918 - 20. 8. 1919, profes. 28. 9. 1924, kněžské svěcení 5. července 

                   1925 v Budějovicích. Kaplan v Rožmitále 1. 9. 1925 - 18. 8. 1927, kaplan ve

                   Střížově 19. 8. 1927 - 31. 8. 1928, prefekt studentů a katecheta v Č. Budějovicích

                   1. 9. 1928 - 30. 6. 1929, kaplan v Hor. Dvořišti 1. 7. 1929 - 31. 7. 1933, katecheta

                   na českých státních školách ve Vyš. Brodě a okolí a opatův sekretář 1. 8. 1933 -

                   15. 5. 1936, správce fary v Hor. Dvořišti, prozatím. 15. 5. 1936 - 30. 6. 1936,

                   definitiv. 1. 7. 1936 - 1. 5. 1940, farní vikář v Omlenicích 1. 5. 1940 - 4. 11. 1948.

                   Zemřel 21. 1. 1968 v klášteře Rein  u Gratweinu v Rakousku.

 

20. P. Bernard Ladislav Berounský - Vojáček, naroz v Traplicích  (Morava) 1. 11. 1909,

                   ordinatus 29. 6. 1933. Vstup do kláštera cist. řádu Vyš. Brod 7. 9. 1945, správcem

                   farnosti Horní Dvořiště, od 1. 9. 1949 zatím. správce v Omlenicích, od r. 1950 do

                   1. 12. 1955 administrátor v Omlenicích a pověř. správce v Rožmitále na Šum. a

                   Hor. Dvořišti.

 

21. P Bohumil Mráz, nar. 4. 1. 1913 ve Zdíkovci, ordin. 25. 6. 1939. Administrátor v Omleni-

                   cích od 1. 12. 1955 - 1. 9. 1957.

 

22. P. Karel Rendl, nar. 5. 12. 1927 v Tvrdoslavi, okr. Klatovy, ordin. 24. 6. 1956, administr. v

                   Omlenicích 1. 9. 1957 - 31. 7. 1959.

 

23. P. Antonín Lyko, řád Crucigerorum c. rubea stella, nar. ve Lhotě ve Slezsku22. 3. 1916,

                   invest. 8. 10. 1934, solemniter professus 27. 10. 1938, ordin. v Praze 29. 6. 1940,

                   kaplan v Boršově n/Vlt. od 1. 7. 1940, administrátor tamtéž 1. 7. 1946 - 31. 7.

                   1959, správcem v Omlenicích a pověř. spr. v Rožmitále na Šum. od 1. 8. 1959.

 

 

ROK

KŘTY

SVATBY

POHŘBY

DUCHOVNÍ  SPRÁVCE

1938

22

8

7

P. Martin Maxa

1939

39

10

6

- " -

1940

24

6

8

- " -  od  1.5. 1940 P. Pinner

 

1941

22

7

14

P. Pinner

1942

24

8

18

- " -

1943

15

3

21

- " -

 

1944

16

1

9

- " -

1945

19

1

28

- " -

1946

10

7

9

- " -

1947

10

1

3

- " -

1948

8

3

3

-" -    od 1. 11 4. 11. 1948 P. Vojáček

1949

7

2

2

P. Václav Kaše, P. Lad. Vojáček

1950

7

2

--

P. Berounský, P. Vojáček

1951

10

1

2

- " -

1952

9

--

2

- " -

1953

7

2

2

- " -

1954

13

2

1

- " -

1955

10

3

3

. " -  od 1. 12. 1955 P. Bohumil Mráz

1956

13

1

1

- " -

1957

22

4

1

- " -  od 1. 9. 1957 P. Karel Redl

1958

11

2

1

- " -

1959

10

-

1

- " -   od 1. 8. P. Antonín Lyko

1960

3

3

1

- " -

1961

12

2

1

- " -

1962

7

-

2

- " -

1963

4

1

1

- " -

1964

10

1

2

- " -

1965

11

1

1

- " -

1966

12

1

1

- " -

1967

10

2

-

- " -

1968

10

3

2

- " -

1969

10

2

2

- " -

1970

8

4

1

- " -

1971

13

-

-

- " -

1972

5

3

-

- " -

1973

8

3

1

- " -

1974

9

1

-

- " -

1975

4

2

2

- " -  do 16. 10. 1975.